MC5 - Kick Out the Jams (1969)

Kick Out the Jams, motherfuckers!!!! Při tomhle pokřiku mám vždycky chuť prohodit svoji malou televizku skrz okno. Naštěstí se ovládám. Zatím.

Neuvěřitelné jak brutální a syrový živák natočila tahle parta detroitských vandalů v době sladkých šedesátek. Muzika místa ostrouhaná ne na kost, ale na samotnou kostní dřeň. Nařvané, ohulená, sršící energií, drtící slabé povahy. Dokonce i nevinné blues Motor City Is Burning je zprzněno způsobem krutozlým a to se raději ani nezmiňuji o psychopatickém psychedelickém kousku Starship.

Výtka. Politický podtext, fuj fuj...  MC5 byli po čertech angažování a já se přiznám, že agitku v muzice nemusím. Proslovy typu "brothers and sister, bla bla bla..." tedy prostě musím přežít.

Ale jinak je to řežba největšího kalibru, která by neměla ve sbírce správného výtržníka chybět. Dobové rádoby hard kapely jsou v porovnání s MC5 uslintaní žabaři. Tudíž, chcete-li vidět, že i v 60. letech to některé kapely uměli drhnout až krev z rukou stříkala, tak si schválně pusťte debutovou desky téhle americké bandy. Z téhle muziky musely slézt zhuleným hipíkem jejich špinavé nehty... 80%

All tracks composed by MC5; except where indicated

1. "Ramblin' Rose" (Fred Burch, Marijohn Wilkin) – 4:15

2. "Kick Out the Jams" – 2:52

3. "Come Together" – 4:29

4. "Rocket Reducer No. 62 (Rama Lama Fa Fa Fa)" – 5:41

5. "Borderline" – 2:45

6. "Motor City Is Burning" (Fred "Sonic" Smith credited with writing the song although it was written by Al Smith) - 6:04

7. "I Want You Right Now" (C. Frechter, L. Page) – 5:31

8. "Starship" (MC5, Sun Ra) – 8:15

Personnel

* Rob Tyner - vocals

* Wayne Kramer - Lead Guitar, Backing vocals

* Fred "Sonic" Smith - Rhythm guitar, Lead Guitar, Backing Vocals

* Michael Davis - bass

* Dennis Thompson - drums

* Brother J. C. Crawford - spiritual advisor

The Dresden Dolls - The Dresden Dolls (2004)

Už White Stripes nám názorně předvedli, že slušný hudební bordel se dá dělat i ve dvojici. Stejnou cestou se vydali i bostonští Dresden Dolls. Nicméně místo škrcení kytary se zde dočkáváme virtuozního pianistického běsu.

A nezbývá než souhlasně kývat hlavou, protože tahle deska se hodně povedla. Amanda Palmer je nejen skvělá pianistka, ale i její hlasový projev lze také ohodnotit známkami nejvyššími. Přechody od zasněného prozpěvování po temný spílavý řev málokomu věříte tak jako jí.

Stylově se Dresden Dolls pohybují na hranici temného písničkářství podlévaného kabaretní teatrálností. Co však odlišuje Dresden Dolls od Tori Amos a jí podobných je projev bubeníka Briana Viglioneho. Tenhle panáček totiž přesně ví, kdy vás rozsekat na atomy svými činely a nebo naopak, kdy jen tak lechtat perkusní sekci a různými cingrlátky doplňovat Amandino lkaní.

Co se obsazení skladeb týče, tak deska je nejsilnější do své půlky. Poté již trošičku ztrácí dech, nicméně i jako celek dokáže působí velice sympaticky. Tradičně tak doporučím nějaké ty singlíky: Good Day, Coin-Operated Boy či brilantně nagradovanou Missed Me.

Jste fanoušci netradičního písničkářství či pianistických orgií a neznáte Dresden Dolls? Jejich debut je hodně dobrá příležitosti jak tuto zásadně neznalost napravit. 85%

All songs were written by Amanda Palmer.

1. "Good Day" – 5:51

2. "Girl Anachronism" – 2:59

3. "Missed Me" – 4:53

4. "Half Jack" – 5:57

5. "672" – 1:24

6. "Coin-Operated Boy" – 4:46

7. "Gravity" – 4:19

8. "Bad Habit" – 3:01

9. "The Perfect Fit" – 5:45

10. "The Jeep Song" – 4:50

11. "Slide" – 4:30

12. "Truce" – 8:34

Personnel

The Dresden Dolls

* Amanda Palmer – piano, toy piano, vocals, lyricist, composer, songwriter

* Brian Viglione – drums, guitar, backing vocals

Additional personnel

* Ad Frank – electric guitar, backing vocals

* Shawn Setaro – bass guitar, acoustic guitar

* Sasha Forte – violin, viola

* Johnathan Sacks – cello

* Martin Bisi – Memory Man

David Bowie - Pin-Ups (1973)

David Bowie je známá měňavka, a ačkoli bylo jeho převtělení do mimozemského Ziggyho Stardusta z kategorie zásadních, čas změny pomalu nacházel. Éru glam-rockového übermensche tak završila předělávková deska Pin-Ups.

V zásadě od alb složených z coververzí nečekám nějaké velké dílo. Většinou chce spíš kapela vzdát hold svým vzorům a nějak po svém připomenout na čem že to vyrůstali. Bowie proto zabořil své nenechavé hudební pracky do psychedelických garážových šedesátek.

Což o to, na vkusu bychom celkem shodli. The Who, Kinks, Pretty Things, Pink Floyd, Yardbirds jsou fajní muzikanti a vybraný materiál mi poměrně sedí. Ovšem mám důvodné pochyby, jestli bych si některou skladbu pustil raději, než původní verzi.

Zahanben přiznávám, že některé originální počiny jsou mi zahaleny tajemstvím a je to případ i zřejmě nejlepší skladby desky - Sorrow. Vysoce hodnotím i I Can't Explain, které saxík velice sluší a potom See Emily Play s doslova klasickým zakončením.

A jaký je zbytek? Ale jo, máte-li rádi šedesátky a rozumíte si s Bowieho tvorbou 70. let, tak budete spokojeni. Desku si možná ještě někdy poslechnete a sem tam se vrátíte k nějakému singlíku. Nicméně na Bowieho je tohle slabší kus, který se mezi jeho skvělými deskami snadno propadne k zapomnění.

Pohodová deska, která neurazí - nenadchne. Tak těch 50%

1. "Rosalyn"
2. "Here Comes the Night"
3. "I Wish You Would"
4. "See Emily Play"
5. "Everything's Alright"
6. "I Can't Explain"
7. "Friday on My Mind"
8. "Sorrow"
9. "Don't Bring Me Down"
10. "Shapes of Things"
11. "Anyway, Anyhow, Anywhere"
12. "Where Have All the Good Times Gone"

The Tiger Lillies - Bad Blood and Blasphemy (1999)

Jsou kapely často pro mainstreamovou skupinu posluchačů zcela nestravitelné. Na druhou stranu je zde vždy nezanedbatelná masa nadšených obdivovatelů, která nešetří slovy jako jsou "kultovní, zásadní, pro fajnšmekry atp.". Britská kabaretiárská trojice The Tiger Lillies mezi takové hudebníky bezpochyby patří.

Z bohaté diskografie je místy obtížné vybrat nějaké to stěžejní dílo, nicméně určitě se s mnohými fanoušky shodnu, že deska Bad Blood and Blasphemy patří mezi nejpovedenější.

Ne, není oproti předchozím deskám nějak novátorská. Stále zde máme vykastrovaný patetický falzet, kaberetiérskou harmoniku, rozvážnou basu a poměrně netradiční minimalistický přístup k bicím. Nicméně, Lillies zde měli výjimečně zručnou skladatelskou ruku.

Skupina 15 morbidních skladeb nás provede obchodem s dětmi, pálením všeho hořlavého či vraždami nejrůznějšího charakteru. A srdce dekadentního hudebního úchyláka může jenom jásat, protože velká část těchto skladeb má sakra hitový potenciál. Sice ne pro Evropu 2, ale na pro šansoniérské zvrhlíky zcela jistě.

Geniální je bezesporu hnedle první - Bad, kde se jen těžko ubránit svírávé otázce "Am I bad?" zatímco sháníte pro malé děti nějaké ty perverzáky. Start the Fire naopak ukojí srdce pravého pyromana a skladba Crack of Doom je přímo ideální, aby vás svou nevyhnutelností osudu vytáhla z těžké životní deprese..

Na závěr si zaskotačte s rozšafnou Swing 'Em High a zhodnoťte si, co jste to vlastně slyšeli?

The Tiger Lillies a jejich punkový kabaret v jedné ze svých nejlepších podob. Takže, jestli máte rádi zvrhlou šansoniérskou muziku, jste na správné adrese.

1 Bad

2 Killer

3 Car Crash

4 Maria

5 Start a Fire

6 Soho Boy

7 Neighbour

8 Angel

9 XYZ

10 Crack Of Doom

11 Clown

12 Rapist

13 Salvation

14 Dead Souls

15 Swing 'em High