David Bowie je známá měňavka, a ačkoli bylo jeho převtělení do mimozemského Ziggyho Stardusta z kategorie zásadních, čas změny pomalu nacházel. Éru glam-rockového übermensche tak završila předělávková deska Pin-Ups.
V zásadě od alb složených z coververzí nečekám nějaké velké dílo. Většinou chce spíš kapela vzdát hold svým vzorům a nějak po svém připomenout na čem že to vyrůstali. Bowie proto zabořil své nenechavé hudební pracky do psychedelických garážových šedesátek.
Což o to, na vkusu bychom celkem shodli. The Who, Kinks, Pretty Things, Pink Floyd, Yardbirds jsou fajní muzikanti a vybraný materiál mi poměrně sedí. Ovšem mám důvodné pochyby, jestli bych si některou skladbu pustil raději, než původní verzi.
Zahanben přiznávám, že některé originální počiny jsou mi zahaleny tajemstvím a je to případ i zřejmě nejlepší skladby desky - Sorrow. Vysoce hodnotím i I Can't Explain, které saxík velice sluší a potom See Emily Play s doslova klasickým zakončením.
A jaký je zbytek? Ale jo, máte-li rádi šedesátky a rozumíte si s Bowieho tvorbou 70. let, tak budete spokojeni. Desku si možná ještě někdy poslechnete a sem tam se vrátíte k nějakému singlíku. Nicméně na Bowieho je tohle slabší kus, který se mezi jeho skvělými deskami snadno propadne k zapomnění.
Pohodová deska, která neurazí - nenadchne. Tak těch 50%
1. "Rosalyn"
2. "Here Comes the Night"
3. "I Wish You Would"
4. "See Emily Play"
5. "Everything's Alright"
6. "I Can't Explain"
7. "Friday on My Mind"
8. "Sorrow"
9. "Don't Bring Me Down"
10. "Shapes of Things"
11. "Anyway, Anyhow, Anywhere"
12. "Where Have All the Good Times Gone"
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat