Jeff Beck - Emotion & Commotion (2010)

Nebudu zastírat, že Jeff Beck patří mezi moje nejoslavovanější kytaristy. Jeho styl zůstává i po těch desítkách let stále novátorský a nikdy jsem u něj neměl pocit, že by začal vykrádat sebe sama či tak nějak zahníval v rybníku světové hudební scény. Očekávání jeho nové desky (po dlouhých sedmi letech) tudíž bylo velmi značné.

Ovšem, kdo čekal industriální řezničinu ve stylu předchozích tří desek, tak byl asi hořce zklamán. Beck se totiž rozhodl, že přestane na svoji kytaru páchat industriální genocidium a vrhl se na poněkud konvenčnější tvorbu. A aby tuto přeměnu zcela dokonal, tak omezil své vlastní skladby na minimum.

Náplní desky Emotion and Commotion tak jsou  především songy převzaté z opravdu širokého spektra stylů. Snivá kytara tak spojuje staroanglickou koledu Corpsu Christi Carol, Pucciniho árii Nessum Dorma či bluesovou klasiku I Put a Spell On You. Zdánlivě zcela nesouvisející materiál se na Beckově desce prolíná zcela přirozeně.

Co je však pozoruhodné je proměna Beckova stylu. Z neurvalého násilníka, který se z nebohého nástroje pravidelně snažil svojí tremolo pákou znásilnit tón co to dalo, se z ničeho nic (jo, 7 let je 7 let) stává rozněženelý procítěný vypravěč. A vykládá jednu hezkou melodickou linku za druhou.

Tahle deska dost možná vůbec nebude pro klasické Beckovy fanoušky, z jeho poslední diskografie se totiž poměrně zásadně vyjímá. Beck je ale hodně silný v kramflecích a víc co chce hrát. Nejedná se o žádnou křeč či vyhasnutí dávného bouřliváka. Přiznám se, že to co mi prvně přišlo jako neuvěřitelná nuda mne časem čím dál více bavilo.

Deska ale má svá hluchá místa, to nepochybně. Obzvláště Over the Rainbow mám cuky s chutí přeskočit a Elegy For Dunkirk je patetická až hanba. Tam už je té rozvleklosti a procítěnosti i na můj vkus až příliš. Naopak Beck naprosto září v kolaboraci s Joss Stone. Jak I Put a Spell On You, ale především našláplá There's No Other Time chytají ten správný švih. Blahem chrochtnu i u Never Alone s atomosférickou křišťálovou čistotou (Mike Oldfield by z této skladby měl rozhodně radost). Ale co zde dělá Hammerhead je mi trochu záhadou? To je nějaký zapomenutý kus z předchozích desek? Je to super song, dělá album bohatší, ale věřím, že pro mnoho posluchačů, kteří chtějí vysloveně večerní desku tu bude setsakra rušivý. Ale jako singl je to super vypalovačka.

Emmotion and Commotion není deska, která by vás zvedala ze židle a přinášela myšlenku na aplikace rozbrušovačky vůči konferenčímu stolku, naopak, ukazuje zcela jinou stránku tohoto skvělého kytaristy. Nečekejte převratné dílo, Beck jenom natočil klidnější desku a nechal svoji kytaru aspoň trochu dýchat přirozeně. Těžko mu to vyčítat, zcela typicky se opět posunul někam dál když už cítil, že se v jedné louži vymáchal až až. A je to koneckonců Jeff Beck, tak co jste čekali?

Jeffe bude to za 60% je to sice nejslabší deska od prapodivné Crazy Legs z roku 1993, ale žádný vyslovně průšvih to tedy není.

1 "Corpus Christi Carol" (Benjamin Britten)
2 "Hammerhead" (Jeff Beck, Jason Rebello)
3 "Never Alone" (Jason Rebello)
4 "Over the Rainbow" (Harold Arlen, E. Y. Harburg)
5 "I Put a Spell on You" (featuring Joss Stone) (Screamin' Jay Hawkins)
6 "Serene" (featuring Olivia Safe) (Jeff Beck, Jason Rebello)
7 "Lilac Wine" (featuring Imelda May) (James Shelton)
8 "Nessun Dorma" (Giacomo Puccini)
9 "There's No Other Me" (featuring Joss Stone) (Jason Rebello, Joss Stone)
10 "Elegy for Dunkirk" (featuring Olivia Safe) (Dario Marianelli)


* Jeff Beck – electric guitar
* Joss Stone – vocals (tracks 5, 9)
* Imelda May – vocals (track 7, 11)
* Olivia Safe – vocals (track 6, 10)
* Jason Rebello – keyboard
* Pete Murray – keyboard, orchestral arrangement
* Vinnie Colaiuta – drums, percussion
* Clive Deamer – drums
* Earl Harvin – drums
* Alessia Mattalia – drums
* Luis Jardim – percussion
* Chris Bruce – bass guitar
* Pino Palladino – bass guitar
* Tal Wilkenfeld – bass guitar
* Steve Lipson – production
* Trevor Horn – executive production

Paul McCartney - Flaming Pie (1997)

Najde se vůbec někdo neznalý informace, kdo jest Sir Paul McCartney? Legendárního beatla asi není třeba jakkoli představovat, avšak s povědomím o jeho sólové tvorbě je to poněkud horší. Paul nebyl a není takovou mediální ikonou jako je kolega John Lennon a ani není divu, sociální kritika prostě nebyla jeho parketa. Přesto by bylo chybou opomíjet jeho sólovou diskografii, protože se stále jedná o jednoho z nejlepších písničkářů historie.
 

Velice pádným důkazem je deska Flaming Pie z roku 1997. Málokde dostanete tak silný a přesto velice civilní písničkářský počin jako v případě téhle sólovky. Žádné rockové běsnění tedy rozhodně nečekejte. Hlavní cenu v kategorii nástroj alba totiž vyhrála akustická kytara. Jasně, i elektriky se dočkáme, celkem i často, ale tak nějak tohle album prostě zní hodně akusticky a i ta elektrika se zjevně právě vrátila z kadeřnictví, protože je velmi učesaná.

Paul klade důraz na silnou zpěvovou melodickou linku, místy opravdu neuvěřitelně chytlavou, avšak zároveň nemáte pocit, že "tuhle stupidní melodii už z hlavy nevymlátím ani bestofkou německého diska". U něterých desek je zcela oprávněné vinit McCartneyho z produkce kýčovitých popěvků, tentokrát ale tak cítím, že vše je v naprosto správném hudebním formátu a vyznění.

A celková atmosféra? Žádná chmura, maximálně lehounká melancholie, ale jinak pohoda jazz slunného nedělního odpoledne, kde jediné co máte na práci je analýza tvaru oblak.

Tradičně uvedu své oblíbené skladby. Jednoznačně to bude melancholický akustický lovesong Somedays, který osobně považuju za jednen z nejsilnějších songů co kdy McCartney napsal. Ale výběr je opravdu široký a klidně se vsadím, že soft vypalovačky If You Wanna či Used to Be Bad uvedou vaše chodila do podusávacího módu. A co třeba nagradovaná patetická klavírní orgie Beautiful Night? Či vysloveně odpolední pohoda s Heaven on a Sunday? Na něco echt stupidního prosím zapomeňte, tady to nenajdete.

Flaming Pie je tak jednou z McCartneyho nejzdařilejších sólových alb a jeden z nejlepších post-Beatles počinů legendární čtveřic. Paul totiž v 90. letech chytil neuvěřitelně silnou skladatelskou slinu a deska jako je Flaming Pie všem fandům čistého pop/rocku prostě musí zákonitě udělat radost. 85%

All songs written by Paul McCartney, except where noted.
1. "The Song We Were Singing" – 3:55
2. "The World Tonight" – 4:06
3. "If You Wanna" – 4:38
4. "Somedays" – 4:15
5. "Young Boy" – 3:54
6. "Calico Skies" – 2:32
7. "Flaming Pie" – 2:30
8. "Heaven on a Sunday" – 4:27
9. "Used to Be Bad" (with Steve Miller) (Miller, McCartney) – 4:12
10. "Souvenir" – 3:41
11. "Little Willow" – 2:58
12. "Really Love You" (McCartney, Richard Starkey) – 5:18
13. "Beautiful Night" – 5:09
14. "Great Day" – 2:09

* Paul McCartney – vocals, guitars, bass, keyboards, drums, percussion, harmonium, vibes
* Dave Bishop – saxophone
* Richard Bissill – French horn
* Chris "Snake" Davis – saxophone
* Jeff Lynne – vocals, guitars, keyboards
* George Martin – orchestral arrangement
* James McCartney – guitar
* Linda McCartney – vocals
* Steve Miller – vocals, guitar
* John Pigneguy – French horn
* Kevin Robinson – trumpet
* Ringo Starr – drums, vocals, percussion
* Michael Thompson – French horn
* Richard Watkins – French horn
* Geoff Emerick – recording engineer
* Roy Carter – oboe, cor anglais[2]