Nebudu zastírat, že Jeff Beck patří mezi moje nejoslavovanější kytaristy. Jeho styl zůstává i po těch desítkách let stále novátorský a nikdy jsem u něj neměl pocit, že by začal vykrádat sebe sama či tak nějak zahníval v rybníku světové hudební scény. Očekávání jeho nové desky (po dlouhých sedmi letech) tudíž bylo velmi značné.
Ovšem, kdo čekal industriální řezničinu ve stylu předchozích tří desek, tak byl asi hořce zklamán. Beck se totiž rozhodl, že přestane na svoji kytaru páchat industriální genocidium a vrhl se na poněkud konvenčnější tvorbu. A aby tuto přeměnu zcela dokonal, tak omezil své vlastní skladby na minimum.
Náplní desky Emotion and Commotion tak jsou především songy převzaté z opravdu širokého spektra stylů. Snivá kytara tak spojuje staroanglickou koledu Corpsu Christi Carol, Pucciniho árii Nessum Dorma či bluesovou klasiku I Put a Spell On You. Zdánlivě zcela nesouvisející materiál se na Beckově desce prolíná zcela přirozeně.
Co je však pozoruhodné je proměna Beckova stylu. Z neurvalého násilníka, který se z nebohého nástroje pravidelně snažil svojí tremolo pákou znásilnit tón co to dalo, se z ničeho nic (jo, 7 let je 7 let) stává rozněženelý procítěný vypravěč. A vykládá jednu hezkou melodickou linku za druhou.
Tahle deska dost možná vůbec nebude pro klasické Beckovy fanoušky, z jeho poslední diskografie se totiž poměrně zásadně vyjímá. Beck je ale hodně silný v kramflecích a víc co chce hrát. Nejedná se o žádnou křeč či vyhasnutí dávného bouřliváka. Přiznám se, že to co mi prvně přišlo jako neuvěřitelná nuda mne časem čím dál více bavilo.
Deska ale má svá hluchá místa, to nepochybně. Obzvláště Over the Rainbow mám cuky s chutí přeskočit a Elegy For Dunkirk je patetická až hanba. Tam už je té rozvleklosti a procítěnosti i na můj vkus až příliš. Naopak Beck naprosto září v kolaboraci s Joss Stone. Jak I Put a Spell On You, ale především našláplá There's No Other Time chytají ten správný švih. Blahem chrochtnu i u Never Alone s atomosférickou křišťálovou čistotou (Mike Oldfield by z této skladby měl rozhodně radost). Ale co zde dělá Hammerhead je mi trochu záhadou? To je nějaký zapomenutý kus z předchozích desek? Je to super song, dělá album bohatší, ale věřím, že pro mnoho posluchačů, kteří chtějí vysloveně večerní desku tu bude setsakra rušivý. Ale jako singl je to super vypalovačka.
Emmotion and Commotion není deska, která by vás zvedala ze židle a přinášela myšlenku na aplikace rozbrušovačky vůči konferenčímu stolku, naopak, ukazuje zcela jinou stránku tohoto skvělého kytaristy. Nečekejte převratné dílo, Beck jenom natočil klidnější desku a nechal svoji kytaru aspoň trochu dýchat přirozeně. Těžko mu to vyčítat, zcela typicky se opět posunul někam dál když už cítil, že se v jedné louži vymáchal až až. A je to koneckonců Jeff Beck, tak co jste čekali?
Jeffe bude to za 60% je to sice nejslabší deska od prapodivné Crazy Legs z roku 1993, ale žádný vyslovně průšvih to tedy není.
1 "Corpus Christi Carol" (Benjamin Britten)
2 "Hammerhead" (Jeff Beck, Jason Rebello)
3 "Never Alone" (Jason Rebello)
4 "Over the Rainbow" (Harold Arlen, E. Y. Harburg)
5 "I Put a Spell on You" (featuring Joss Stone) (Screamin' Jay Hawkins)
6 "Serene" (featuring Olivia Safe) (Jeff Beck, Jason Rebello)
7 "Lilac Wine" (featuring Imelda May) (James Shelton)
8 "Nessun Dorma" (Giacomo Puccini)
9 "There's No Other Me" (featuring Joss Stone) (Jason Rebello, Joss Stone)
10 "Elegy for Dunkirk" (featuring Olivia Safe) (Dario Marianelli)
* Jeff Beck – electric guitar
* Joss Stone – vocals (tracks 5, 9)
* Imelda May – vocals (track 7, 11)
* Olivia Safe – vocals (track 6, 10)
* Jason Rebello – keyboard
* Pete Murray – keyboard, orchestral arrangement
* Vinnie Colaiuta – drums, percussion
* Clive Deamer – drums
* Earl Harvin – drums
* Alessia Mattalia – drums
* Luis Jardim – percussion
* Chris Bruce – bass guitar
* Pino Palladino – bass guitar
* Tal Wilkenfeld – bass guitar
* Steve Lipson – production
* Trevor Horn – executive production
Příspěvky
Moc hezký článek...
OdpovědětVymazat