The Boys Next Door - Door, Door (1979)

Nicka Cavea asi není třeba nějak obšírně předstovavat, nicméně pojďme se vydat do doby jeho hudebních začátků. Zjistíme toitž, že i v Austrálii tepala koncem 70.let moc zajímavá klubová muzika. Důkazem budiž excelentní punk/post-punková deska Door, Door od jeho první kapely.

Mám rád takovéhle debuty, je na nich sice slyšet, jaké byly jejich hudební vzory, ale nejde o nějakou retro zatuchlinu, nýbrž o svěží dílo mladých muzikantů.

Boys Next Door jednak čerpají z odkazu Stooges, ale jsou hodně ovlivněni punkovými klasiky konce 70.let a na desku proniká i kus té správné post-punkové chmury.

Opravdu zajímavá směska, která rozhodně není chudá na výrazivo. Máme tu kupříkladu punkovou vypalovačku Roman Roman, temný valčík Dive Position s heliovou vložkou nebo třeba hymnickou Shivers., která dost naznačuje Caveův pozdější písničkářský vývoj. Hodně mě chytlo i použití téměř až mackayovského saxofonu v některých skladbách. Buď jsem hlava děravá a nebo nevím, že by nějaká dobová kapela podobného ranku používala saxík...

Celkově hodnotím Door, Door velmi dobře. Mám tuhle desku velmi rád, míchá v sobě zajímavé vlivy a servíruje je velmi chutně. Fanoušky Nicka Cavea upozorním, že tato deska nemá s jeho pozdější tvorbou (a to myslím i přímo nástupnické Birthday Party) téměř nic společného. 75%

1. "The Nightwatchman" – 2:07
2. "Brave Exhibitions" – 2:27
3. "Friends of my World" – 2:46
4. "The Voice" – 2:55
5. "Roman Roman" – 1:35
6. "Somebody's Watching" – 2:39
7. "After a Fashion" – 4:36
8. "Dive Position" – 2:47
9. "I Mistake Myself" – 4:31
10. "Shivers" – 4:34

All songs credited to The Boys Next Door.

Phill Calvert - drums
Nick Cave - vocals
Tony Cohen - engineer
Chris Coyne - tenor sax
Andrew Duffield - electronics
Mick Harvey - guitar
Rowland S. Howard - guitar
Henry Vyhnal - violin

Emilie Autumn - Opheliac (2006)

"Viktoriánský industriál? Co to jako má být?" řekl jsem si a ponořil jsem se do desky Američanky Emilie Autumn. Způsob jakým si mě získala snad ještě u žádného hudebníka nedosahoval takové rychlosti.

Emilie ja divná, hodně divná a evidentně to v hlavně nemá úplně v pořádku. Je to však zřejmě její narušenost, která dává za vznik naprosto originálnímu pojetí muziky.

Představte si industriální podklady, nervózní chemické bicí, ruchy, šumy... Je to strojové, je to elektro, ale jakožto fanda elektro-industriálu si to umím užít. A teď do to narvěte dnes již sakra archaické chemballo. Je vám to málo? Přidejte housle, Emilie je studovaná houslistka... Začínáte mít představu? Tak a na závěr to doplňte zpěvem vyšinuté slečny, která přechází od prosícího lkaní do brutálně zkresleného chrčáku. A to takového, že by se v leckteré těžké metalovce neztratil. K tomu samozřejmě kupa skvělých hudebních nápadů s brilantními přechody mezi novověkou klasikou do těžkého svinstva 21. století.

Nesmím zapomenout na výborné texty... Témata nejsou hezká (znásilnění, vraždy atd.) a Emilie je věříte natolik, že životní cesta téhle kočky asi nebyla extra lehká.

Korunou téhle obskurní záležitosti je pódiová prezentace. Dlouhé nařesené šaty, tuny líčení a dekadence jak vyšitá. Spojení muziky s artovou performence je tak dokonáno. A navíc je na Emilii sakra radost se dívat :P

Nestává se mi, že bych po 14 dnech poslechu nějakého interpreta málem skákal do stropu, když jsem se dozvěděl, že přijde do ČR.

Takže pokud chcete vidět slečnu, co by klidně mohla být dcera industriálního maniaka Trent Renzora (Nine Inch Nails) a rozvrácené písničkářky Tori Amos, tak neváhejte ani minutu. Od koncertu v Exit Chmelnici dne 13.2.2010 nečekám nic menšího, než naprosto obskurní kulervoucí záležitost. 100%

All songs written, performed and produced by Emilie Autumn, and mixed by Inkydust.

Disc one

1. "Opheliac" - 5:33

2. "Swallow" - 6:15

3. "Liar" - 6:01

4. "The Art of Suicide" - 5:32

5. "I Want My Innocence Back" - 3:48

6. "Misery Loves Company" - 4:28

7. "God Help Me" - 5:58

8. "Shalott" - 4:04

9. "Gothic Lolita" - 6:03

10. "Dead Is the New Alive" - 5:04

11. "I Know Where You Sleep" - 3:15

12. "Let the Record Show" - 3:52

Disc two

1. "Dominant" - 3:47

2. "306" - 5:36

3. "Thank God I'm Pretty" - 4:01

4. "Marry Me" - 4:50

5. "Largo for Violin" (Bach) - 4:06

6. "Poem: How to Break a Heart" - 1:01

7. "Poem: Ghost" - 2:38

8. "Poem: At What Point Does a Shakespeare Say" - 0:36

The Sensantional Alex Harvey Band - Next (1973)

Po letech tápání si Alex Harvey zjevně velmi dobře uvědomil, že SAHB je pro něj to pravé ořechové a i další deska Next je parádním kouskem k poslechu.

Tihle skotští výtržníci pokračují v linii nastolené první deskou, a tak si dosyta můžeme užívat míchanice hard-rocku, boogie, blues a kdoví čeho ještě.

Leckoho jistě potěší bublající hitová šlupka Vambo Marble Eye s nesmírně chytlavým refrénem. Osobně mám velký problém s kapelou ono "Vambo" nevyřvávat.

Největší pecka je ale titulní skladba. Brelův originál je skvost, ale Harveyho verze také zaslouží výjimečné ocenění. Řezající hlas, tklivé housle, výtečný překlad francouzského textu, tango rytmus, kapela hrající přesně jenom tam, kde je to nezbytně potřeba... Opravdu mistrovský kousek za který ode mne SAHB sklízí ovace. A to covery extra rád nemám.

Takže celkově - další nesmírně originální dílo jedné z těch trestuhodně opomíjených uskupení. Fandové rocku řízlého vším možným, neváhejte ani vteřinu. 80%

All songs written and composed by Alex Harvey & Hugh McKenna, except where noted.

1. "Swampsnake" 4:54
2. "Gang Bang" 4:42
3. "The Faith Healer" 7:21
4. "Giddy up a Ding Dong" (Freddie Bell, Joey Lattanzi) 3:14
5. "Next" (Jacques Brel, Mort Shuman, Eric Blau)) 4:02
6. "Vambo Marble Eye" (Alex Harvey Band) 4:25
7. "The Last of the Teenage Idols" (Harvey, Hugh McKenna, Zal Cleminson) 7:15


Alex Harvey - Lead vocals, harmonica, guitar
Zal Cleminson - Guitar
Chris Glen - Bass guitar
Hugh McKenna - Electric piano, organ, grand piano
Ted McKenna - Drums

The Sensantional Alex Harvey Band - Framed (1972)

K SAHB jsem se dostal přes svoji vášeň k Nicku Caveovi. Dočetl jsem se totiž, že hrál ve své kapele jejich covery, a tak jsem si říkal, že to může být poměrně zajímavá muzika. A taky že je.

Tu blues, tu hard-rockový riff, najednou se na vás nahrne boogie, dechy, k tomu všemu projev Alexe Harveyho, - a ten  je naprosto nezaměnitelný. Nejvíce mi připomíná nějakého šíleného klauna nebo pořádně vychlastaného námořníka. Desce dodává naprosto patřičnou dávku pózerské teatrálnosti, která je ale Harveymu naprosto přirozená. Lví podíl na údernosti muziky má ale i zdařile sólující Cleminson a co mě opravdu dostalo byl běsnící saxík Phila Kenzieho v Hole In Her Stocking.

SAHB bývají řazeni ke glam-rocku, ale těžko je k nějaké takové skupině připodobnit. Jsou prostě zcela svébytní a nutno říct, že na téhle desce opravdu výborní. 75%

All tracks composed by Alex Harvey; except where indicated

1. "Framed" (Jerry Leiber, Mike Stoller)
2. "Hammer Song"
3. "Midnight Moses"
4. "Isobel Goudie" (Part 1: My Lady of the Night, Part 2: Coitus Interruptus, Part 3: Virgin and the Hunter)
5. "Buff's Bar Blues"
6. "I Just Want to Make Love to You" (Willie Dixon)
7. "Hole In Her Stocking"
8. "There's No Lights On The Christmas Tree, Mother They're Burning Big Louie Tonight"
9. "St. Anthony"


Alex Harvey - Lead vocals
Zal Cleminson - Lead guitar
Hugh McKenna - Electric piano
Chris Glen - Bass guitar
Eddie McKenna - Drums
Phil Kenzie - Tenor saxophone
Big Bud's Brass - Brass section

Iggy Pop - Préliminaires (2009)

Taky vám občas nějaký ten váš interpret vytře zrak počinem, který jde poněkud mimo jeho klasický záběr. Jasně, často to zaváním průšvihem, ale občas se opravdu zadaří a přijde novátorská deska... Ale teda u dědka Iggy Popa jsem to tak nějak už nečekal.

Po poněkud ušmudlé reunionové desce se Stooges se Iggy zřejmě rozhodl, že punku bylo dosti a budem dělat něco jiného. To, že padla volba na muziku ovlivněnou chansonem a jazzem se jeví víc než překvapivé a riskantní. Ale ono to, přátelé, funguje víc než dobře a písničkářský kabát Iggymu sluší. Pravda, je ale sakra vyválený ve špíně zakouřených lokálů

Jemné industriální výlety se zcela přirozeně snoubí s akustickou kytarou, nervózní basa všemu dává patřiční šmrnc a místy elektronická rytmika dodává patřičnou hybnost a koření sklaby pomalé a naopak pohání skladby rychlé. Připočtěte Iggyho podmanivý projev, teskné piano a máte temnou písničkářskou desku jak když vyšije.

Pro dokonalejší atmosféru odpudivého lokálu na předměstí Paříže se Iggy podíval do učebnice "Francouzština pro punkery" a střihl si i pár čísel v jazyce milovníků gilotin. Jeho verze slavných "Les Feuilles Mortes" (známých též jako Autumn Leaves) má své nepochybné kouzlo. Grandiózní je především dvojka "I Wanna Go to the Beach", která tesknotu a melancholii valí ve svých útrobách v množství větším než malém. Pro přílišné depkaře si Iggy střelí i rockovou smažbu "Nice To Be Dead", ale je to spíš takový bonbónek na jinak hodně umírněné desce. 

A co hodnocení? Iggymu vysekávám hlubokou poklonu. Ukázal, že je sakra všestranným umělcem a že má i svoji citlivější stránku. Vysoce rozmáchlá záležitosti s prvky jazzu a chansonu na post-punkovém podloubí si ode mě zaslouží sakra vysokých 80%. Milovníci Toma Waitse, Leonarda Cohena, Nicka Cave neváhejta a shánějte shánějte shánějte.

1. "Les feuilles mortes" (music: Joseph Kosma; lyrics: Jacques Prévert) - 3:55
2. "I Want to Go to the Beach" (Iggy Pop) - 2:53
3. "King of The Dogs" (Lil Armstrong, Iggy Pop)- 2:02
4. "Je sais que tu sais" (Lucie Aimé, Hal Cragin, Iggy Pop) - 3:12
5. "Spanish Coast" (Hal Cragin, Iggy Pop) - 3:59
6. "Nice to Be Dead" (Hal Cragin, Iggy Pop) - 2:49
7. "How Insensitive" (Vinicius De Moraes, Ray Gilbert, Antônio Carlos Jobim) - 3:03
8. "Party Time" (Hal Cragin, Iggy Pop) - 2:08
9. "He's Dead / She's Alive" (Iggy Pop) - 2:00
10. "A Machine for Loving" (Hal Cragin, Michel Houellebecq, Iggy Pop) - 3:16
11. "She's a Business" (Hal Cragin, Iggy Pop) - 3:11
12. "Les feuilles mortes (Marc's Theme)" (music: Joseph Kosma; lyrics: Jacques Prévert) - 3:53


* Iggy Pop - guitar, vocals
* Hal Cragin - bass, guitar, percussion, drum programming
* Jon Cowherd - piano
* Kevin Hupp - drums, conga
* Tim Ouimette - trumpet
* Françoise Hardy - duet vocals on "I'll Be Seeing You"

Roxy Music - Roxy Music (1973)

Britský glam-rock v další ze svých podob, tentokráte na pomezí pop/rocku, prog-rocku a experimentálních syňtákových hrátek. No a to celé v čele s kabaretiérem Bryanem Ferrym, jehož lkající vokál je jasnou poznávačkou Roxy Music.

Co se týče kapely samotné, tak s ní jsem začínal právě touhle deskou a byly to tvrdé začátky.

Sice cítíte, že někde v jádru téhle muziky sedí solidní pop/rock, ale Ferryho podivný zpěv podpořený šílencem Enem, který umí hudební linky nejprve bravurně rozplést, aby je po menším elektronickém běsnění opět skloubil dohromady, je poněkud bizarní záležitost. Velká měrou se na zvuku Roxy podílí i výborný Andrew Mackay, který už tak dost zvláštní kombinaci dovede v pravý čas dodat tu správnou špetku dechové esence. (obzvlášť hoboj v Virginia Plain je pekelný). Ale i kytarista Manzanera se snaží a nejlépe jeho umění oceníte hned v první skladbě.

Desce jsem po prvních nedůvěřivých posleších přicházel čím dál více na chuť a několik jejích skladeb považuji za skvělé hity, které se směle můžou zařadit mezi to nejlepší, co Roxy vydali. Tak namátkou třeba první čtyři skladby, které začínají poněkud experimentální řežbou Re-Make/Re-Model, přes hravou Ladytron, grandiózní If There Is Something až po imho nejlepší skladbu od Roxy vůbec, kterou je famózní Virginia Plain.

Jak se dá elektronicky prznit teskná skladba nám předvedou hoši v další Enově úletu s názvem Chance Meeting, kterou následně vystřídá bizarní rock and roll Would You Believe?, kterému pro změnu zcela neskromně dominují dechy.

I další skladby jsou zajímavé a rozhodně se nedá říct, že by mě nějaká z nich nudila nebo že bych ji dokonce přeskakoval. I když na elekroběs v Sea Breezes musí mít člověk už trochu podobné muziky v uchu, jinak ho tohle může snadno spláchnout.

A závěr? Svůdná Bitters End prostě dovede vykouzlit úsměv na tváři. :)

Debut Roxy Music hodnotím jako velice pestrou a rozmáchlou desku, kde si dovedu představit, že by se takový materiál dal natočit daleko popověji. Pro někoho by možná deska Roxy Music získala na hodnotě, ale mě se prostě takhle neučasaná, neurvalá, roztřesená, podivná a kdoví ještě jaká, prostě moc líbí.  80%

1. "Re-Make/Re-Model" – 5:14
2. "Ladytron" – 4:26
3. "If There Is Something" – 6:34
4. "Virginia Plain" – 2:58 (not included on the original British release)
5. "2HB" – 4:30
6. "The Bob (Medley)" – 5:48
7. "Chance Meeting" – 3:08
8. "Would You Believe?" – 3:53
9. "Sea Breezes" – 7:03
10. "Bitters End" – 2:03

Bryan Ferry – vocals, piano, Hohner Pianet, Mellotron
Brian Eno – VCS3 synthesizer, tape effects, backing vocals
Andy Mackay – oboe, saxophone, backing vocals
Phil Manzanera – electric guitar
Graham Simpson - bass guitar
Paul Thompson – drums
Rik Kenton – bass on "Virginia Plain"

Iggy Pop - The Idiot (1977)

Po kolaborační desce s Williamsonem se Iggyho opět chopil jeho anděl strážný David Bowie, aby spolu spáchali první Popův sólový počin.. A věřte, o pop se v žádném případě nejedná. Ovšem kdo by čekal, že punkový taťka v roce punku natočil desku, kterou by se chtěl rovnat svým následovníkům, tak bude krutě zklamán. .

Pomalé tempo, hodně zkreslené kytary, které však nedrtí pádivý doprovod, ale spíš vybrnkáváním podkreslují už tak tak dost dekadentní atmosféru. Přidejte místy velmi monotónní basovou linku, střídmé bicí, temný syňtákový podkres a Popův lety notně prochlastaný chlast. Daleko víc, než punkem to zavání něčím post-punkovým až lehce gotickým.

Co se týče skladeb, tak je to pozoruhodná sestava. Temně funková Sister Midnight, dusavá a dusná Nightclubbin', Funtime evokující mi Velvety ve White Light, hitovka China Girl, která je rozhodně lepší, než disco Bowie a nakonec strojově nehostinná Mass Production s industriálními klávesovými nájezdy. Moc lákavá kolekce. Akorát saxíkovou nic neříkající Tiny Girl si mohli hoši odpustit. Na tuhle fošnu se vůbec nehodí.

Hodnocení bude po čertech vysoké. Už to sice není nekomprimisní garážový náklep, avšak máte-li chuť na undergroundové post-punkové přítmí, tak The Idiot od Iggyho je deska přesně pro vás. 90%

1. "Sister Midnight" – 4:19

2. "Nightclubbing" – 4:14

3. "Funtime" – 2:54

4. "Baby" – 3:24

5. "China Girl" – 5:08

6. "Dum Dum Boys" – 7:12

7. "Tiny Girls" – 2:59

8. "Mass Production" – 8:24

Iggy Pop – vocals
David Bowie – keyboards, synthesizer, guitar, piano, saxophone, xylophone, backing vocals
Carlos Alomar – guitar
Dennis Davis – drums
George Murray – bass
Phil Palmer – guitar
Michel Santangeli – drums
Laurent Thibault – bass