Evelyn Evelyn - Evelyn Evelyn (2010)

Bývá to rizikový byznys, když se sejdou dva výrazní umělci, aby společně spáchali hudební počin. Dopadá to leckdy nevýrazně či ego jednoho našroubuje toho druhého do role pouhého statisty. O spojení Amandy Palmer (ano, pianistka Dresden Dolls) a písničkáře Jason Webleyho tato slova rozhodně neplatí. Spíš se mi na klávesnici dere spojení "osudové setkání", protože z jejich spolupráce muzikantská chemie doslova príští. 

Evelyn Evelyn je koncepční deskou na které se oba hlavní protagonisti vydávají za siamská dvojčata Evu a Lyn, jejichž životní osud jim lze je těžko závidět. Albem nás tak kromě skladeb samotných čeká i zhruba 20 minut mluveného slova líčící otřesné zážitky obou slečen,rámované mrtvolami, tlející drůbeží, chlípnými strýčky, siamskými sloními dvojčaty a dalšími výstřednostmi. Ale nebojte se, že byste se v těchto pasážích nudili, se slušnou znalostí angličtiny vás příběh vtáhne a nepustí. Pravda, u některých výjevů bych asi neobědval. Ale jestli vydržíte zprávy na Nově, zvládnete i toto.

Hudebně oba hlavní protagonisté nezapomínají na svůj písničkářský původ a deska se tak chvěje v kaberetiérsky šansonových vodách. Místy zatrpkle chmurných, místy až lascivně humorných. Podivnou výjimkou budiž skladba My Space, která místy zní jak sborovka finalistů Česko hledá Superstar s neuvěřitelně levnými eighties bicími a pseudo-Queenovskými kytarami. Nicméně, nepředpokládám, že by to Amanda a Jason mysleli vážně. :) A pro fajnšmekry křehoučká Love Will Tear Us Apart (originál Joy Division) na závěr.

Webleyho křehký hlas a živočišný alt slečny Palmer dávají dohromady pozoruhodné dílo, které fanoušky alternativního písničkářství nemůže nechat chladnými. Osobně jsem velice zvědav, jestli ve své spolupráci budou pokračovat a vyplodí další počin. Protože tohle spojení se opravdu povedlo. 85% (Jedinou kaňkou budiž fakt, že některé hudební motivy již Webley použil na svých předchozích deskách. Ale stejně mu to odpustíte, tak co. :) )

1. "Evelyn Evelyn" - 4:36
2. "A Campaign of Shock and Awe" - 2:39
3. "The Tragic Events of September Part I" - 4:33
4. "Have You Seen My Sister Evelyn?" - 2:13
5. "Chicken Man" - 3:08
6. "Tragic Events Part II" - 11:11
7. "Sandy Fishnets" - 7:04
8. "Elephant Elephant" - 2:26
9. "You Only Want Me 'Cause You Want My Sister" - 3:49
10. "Tragic Events Part III" - 4:15
11. "My Space" - 5:22
12. "Love Will Tear Us Apart" - 2:50 (Joy Division cover)

David Bowie - Diamond Dogs (1974)

Diamond Dogs je první post-Stardustovská Bowieho deska, ale co se hudební stránky týče, tak na předchozí počiny poměrně jasně navazuje a osobně ji k glam-rockovému Bowieho období ještě řadím.

Tematicky však Bowie míří do koncepčních, orwellovských vod, a tak můžeme nalézt paralelu mezi Man Who Sold the World, ačkoli Diamond Dogs jsou rozhodně měkčí. A Ronsových kytarových eskapád se také nedočkáte. Bowie si to povětšinou odehraje sám a od něj prostě nemůžete čekat nějaké velkolepé kytarové kouzlení. To není Davidův styl.

Bowie čerpal inspiraci při cestě po Trans-sibiřské magistrále a zřejmě ho ruské múzy hojně obletovaly, neb materiál vznikl velmi solidní.

Kupodivu nejprofláklejší hitovku Rebel, Rebel zas tolik nemusím, avšak song to rozhodně není špatný a pro mnoho lidí jistě nejlepší skladba desky. Samá pozitiva tak mohu dštít především na Sweet Thing v kombinaci s Candidate nebo na riffovou jízdu 1984. A co třeba titulní skladba? Nebo pochmurná We Are the Dead? Uznale pokyvuji hlavou.

Takže když to shrnu, tak myslím, že pokud máte rádi glam-rockového Bowieho, tak Diamong Dogs vám sednou. Nejsou sice tak našláplí jako Ziggy Stardust a Aladdin Sane, přesto jsou pro mě vysoce nadprůměrné album. 79%

All songs written by David Bowie except where noted.

1. "Future Legend" – 1:05

2. "Diamond Dogs" – 5:56

3. "Sweet Thing" – 3:39

4. "Candidate" – 2:40

5. "Sweet Thing (reprise)" – 2:31

6. "Rebel Rebel" – 4:30

1. "Rock 'n' Roll with Me" (lyrics: Bowie, music: Bowie, Warren Peace) – 4:00

2. "We Are the Dead" – 4:58

3. "1984" – 3:27

4. "Big Brother" – 3:21

5. "Chant of the Ever Circling Skeletal Family" – 2:00

Bonus tracks (1990 Rykodisc/EMI)

12. "Dodo" (recorded 1973, previously unreleased) – 2:53

13. "Candidate" (demo version, recorded 1973, previously unreleased) – 5:09

Personnel

* David Bowie – vocals, guitars, saxes, Moog synthesizer, Mellotron, producer, mixing engineer

* Mike Garson – keyboards

* Herbie Flowers – bass

* Tony Newman – drums

* Aynsley Dunbar – drums

* Alan Parker – guitar on "1984"

* Tony Visconti – strings, mixing engineer

* Keith Harwood – engineer, mixing engineer

Ringo Starr - Y Not (2010)

Ringo Starr dnes slaví kulatých 70. let a to je dobrý důvod se podívat, jak si tento legendární bubeník vede ve své sólové diskografii. Pochopitelně nic nemůže přemazat jeho účinkování v Beatles a hudební šťouralové si jistě upomenou na hostování na mnoha dalších zásadních deskách ať svých kolegů z Beatles či dalších slavných persón. Málokdo však již ví, že Ringo Starr se v 70. letech jakožto sólový performer několikrát podíval do výšin hitparád se songy It Don't Come Easy či Photograph. A co se týče kadence vydávání vlastních počinů, tak je poměrně úctyhodná.

Poslední přírustkem je letošní deska Y Not. Takhle... Od Ringo Starra se už opravdu nečeká dílo měnící historii a ti, kteří stále doufají možná po večerech baští houby, které by vám mykolog s psychiatrem rozhodně nedoporučili.

Ringo nikdy netočil žádné temné nebo svíravé desky, ale právě naopak. Platí za věčného pohodáře a Y Not není výjimkou. Výsledkem je tak 10 příjemných skladeb plné hudební radosti, kde bývalého Beatla doplňuje plejáda jeho hvězdných kamarádů. Kvalita jednotlivých písniček je celkem vyrovnaná, ovšem uslintanou Walk With You s chutí přeskakuju. Tu a tam máte dokonce pocit, že některé melodie jste již někde slyšeli. Srovnat titulní Y Not a Bowieho Fashion se přímo nabízí. Nicméně song je to super a stejně tak vyzvihnu i vtipnou kolaboraci s Joss Stone ve Who's Your Daddy.

Y Not není extra originální počin, dokonce ani nijak vybočuje z Ringova stylu posledních desek. O muzikantském posunu si tak můžete nechat jenom zdát. Ale jak jsem již psal, tady jde o pohodovou záležitost, kterou si odpoledne rozhodně nezkazíte. A vzheldem k tomu, že Ringo na 70 rozhodně nevypadá, tak si zaslouží pocitvých 65%.

Track listing
No. Title Writer(s) Length
1. "Fill in the Blanks" (featuring Joe Walsh[1]) Richard Starkey, Joe Walsh 3:14
2. "Peace Dream" (featuring Paul McCartney on bass) Starkey, Gary Wright, Gary Nicholson 3:34
3. "The Other Side of Liverpool" Starkey, Dave Stewart 3:23
4. "Walk With You" (lead single, a duet with McCartney) Starkey, Van Dyke Parks 4:42
5. "Time" Starkey, Dave Stewart 3:49
6. "Everyone Wins" (a re-recording of a song originally released in 1992 as a B-side) Starkey, Johnny Warman 3:54
7. "Mystery of the Night" Starkey, Richard Marx 4:05
8. "Can't Do It Wrong" Starkey, Gary Burr 3:45
9. "Y Not" Starkey, Glen Ballard 3:49
10. "Who's Your Daddy" (featuring Joss Stone) Starkey, Joss Stone[4] 2:29


* Ringo Starr – Lead Vocals, Drums, Keyboards, Piano, Backing vocals, Percussion
* Steve Dudas – Guitar
* Benmont Tench – Organ, Piano
* Michael Bradford – Bass guitar
* Bruce Sugar – Engineer, Co-producer, Keyboards
* Keith Allison – Guitar, Backing vocals


Guest musicians
* Don Was – Bass guitar ("Who's Your Daddy"), Upright bass ("Can't Do it Wrong")
* Joe Walsh – Guitar ("Fill in the Blanks", "Peace Dream" and "Everyone Wins"), Bass guitar, Backing vocals ("Fill in the Blanks")
* Dave Stewart – Guitar ("The Other Side of Liverpool" and "Time")
* Paul McCartney – Bass guitar ("Peace Dream"), Additional vocals ("Walk With You")
* Billy Squier – Guitar ("The Other Side of Liverpool", "Can't Do it Wrong")
* Edgar Winter – Horns ("Can't Do it Wrong"), Tenor and alto sax ("Who's Your Daddy"), Backing vocals ("Peace Dream", "Everyone Wins")
* Joss Stone – Lead vocals ("Who's Your Daddy")
* Ben Harper – Backing vocals ("Peace Dream")
* Richard Marx – Backing vocals ("Mystery of the Night")
* Ann Marie Calhoun – Violin ("The Other Side of Liverpool", "Walk With You" and "Time")
* Tina Sugandh – Tabla and chanting ("Peace Dream", "Y Not")
* Cindy Gomez – Backing vocals ("The Other Side of Liverpool" and "Time")

The Modern Lovers - The Modern Lovers (1975)

The Modern Lovers jsou pro mě naprosto zásadní a jejich jedinou studiovou desku považuji za jednu z nejlepších desek, které nám 70.léta a vůbec historie nabídla. Především na poli proto-punkových a písničkářských desek září jako hvězdička blýskavá. Hledáte-li tak pravé nástupce rozpadnuvších se Velvet Underground, byli to právě Moder Lovers, kdo zvedli jejich hudební veslo.

Frontman Jonathan Richman dokazuje, že je skvělý písničkář. Jeho nesmělý, nalomený a místy melancholický hlas skvěle padne do zvuk ostatních moderních milenců, kteří tehdy rozhodně nebyli jen nějaká doprovodná kapela . Vše sedí jak má, obzvlášť výborně fungující klávesy, které umí nahodit přesně tu atmosféru, která je potřeba. Nečekejte žádné bombastické aranže, tahle deska bublá písničkářským vyzněním a i když je místy rockověji šlapající, tak se nedivte i naléhavosti, často až depresivnímu nádechu.

Nenašel jsem slabé místo. Nevím jestli mám glorifikovat legendární pecku Roadrunner, kterou taky hrál kde kdo, skvěle otextovaného Pablo Picassa , gradující I'm Straight, tesknou Hospital, houpavou kolovrátkovou Girl Friend. Ne, nemá smysl popisovat každou skladbu. Každou uctívám. :)

Modern Lovers jsou pro fandu muziky stylu Velvet Underground pravé požehnání a deska, které není těžké propadnout. Pánové, za tento počin se vám hluboce klaním.

100% jako vyšitých.

1. "Roadrunner" – 4:04

2. "Astral Plane" – 3:00

3. "Old World" – 4:00

4. "Pablo Picasso" – 4:15

1. "She Cracked" – 2:53

2. "Hospital" – 5:31

3. "Someone I Care About" – 3:37

4. "Girlfriend" – 3:51

5. "Modern World" – 3:40

1989 CD reissue bonus tracks

1. "I'm Straight" – 4:18

2. "Dignified and Old" – 2:29

3. "Government Center" – 2:03

* Jonathan Richman – vocals, guitar

* Jerry Harrison – piano, organ, backing vocals

* Ernie Brooks – bass, backing vocals

* David Robinson – drums, backing vocals

Peter Frampton - Wind of Change (1972)

Frampton nám opustil Humble Pie, pozval si hvězdou sestavu a natočil si sólovku. Jak to dopadlo?

No, jsem trošku rozpačitý. Mám rád Framptonův jásavý zpěv, který ve mě často navozuje pocity pohodových dní, kdy se vše daří a život si vykračuje vycházkovým tempem.

Jenomže Framtpon má trošku problém s materiálem a docela záleží na písničce, jestli ho právě chytla múza. Tak třebas Wind of Change je parádní kus a riffová kytarovka It's a Plain Shame si také zaslouží pochvalu. I cover Jumpin' Jack Flash mi přijde velmi zdařilý a Framptonovo podání sice není tak nagradované jako originál, ale Peter vás svým hlasem dovede rychle oblbnout.

No a teď už s chválou začneme trošku šetřit. All I Wanna Be by slušelo trošku zkrátit, 6 a půl minuty mi přišlo fakt hodně i na tak půvabnou podfantofláckou skladbu. Kdo zná Comes Alive, jistě mi dá za pravdu, že jen s akustikou zní daleko lépe.

Frampton má bohužel také sklon cukrovat své skladby jako o život, a tak místy mé punkové srdce nervózní tluče, snad ve snaze, abychom už se vymotali k další skladbě, která přinese trošku švihu a méně patosu. Lodger a Hard budiž toho svědky.

Celkově hodnotím 50%, ale je to hodně nevyrovnaná deska. Další důkaz, že hvězdná sestava hvězdnou muziku nedělá.

Track listing


All song are written by Peter Frampton except "Jumpin' Jack Flash", which is written by Mick Jagger and Keith Richards


1. "Fig Tree Bay" – 3:36
2. "Wind of Change" – 3:05
3. "Lady Lieright" – 2:56
4. "Jumpin' Jack Flash" (Jagger, Richards) – 5:20
5. "It's a Plain Shame" – 3:14
6. "Oh for Another Day" – 3:53
7. "All I Wanna Be (Is by Your Side)" – 6:36
8. "The Lodger" – 5:44
9. "Hard" – 4:30
10. "Alright" – 4:26


* Peter Frampton - double bass, bass guitar, guitar, electric guitar, acoustic guitar, keyboards, vocals
* Rick Wills - double bass, bass guitar
* Mick Gallagher - piano, clavinet, electric piano, hammond organ, organ, hammond B-3, synthesizer, moog synthesizer, Fender Rhodes, harpsichord, keyboards
* Mike Kellie - drums, percussion

Mott the Hoople - Mott the Hoople (1969)

Tak ačkoli moji hlavní favoriti z tvorby Mottlů leží v letech 1972-4, tak debut poslouchám snad nejčastěji. Takovouhle muziku nechávat ležet ladem by byl hřích.

Mottlové jsou především rocková kapela, a tak to pochopitelně dovedou pořádně rozvášnit imaginární kotel. Na druhou stranu však u mikrofonu stojí Ian Hunter. A ten má hodně dylanovský projev především ve chvílích, kdy se řinčící doprovod stáhne do pozadí a vystoupí jehovroucí hlas... No, dobré to je. :)

Toho Dylana mi nejvíc připomíná Laugh at Me, kde prostě slyším varhaníka Koopera v Like a Rolling Stone. Naopak Rock and Roll Queen je šlupka ukutá v slušivém rockerském hávu a závěrečná jízda se skandovacím refrénem bezpodmínečně nutí hoblovat imaginární kytaru.

Jinak Mottlové si troufli i na několik coverů, které v podstatě tvoří půlku desky. You Really Got Me instrumentální oděv sluší a Ohio oproti dokonale harmonické verzi CSNY zní sice místy jako vyřváčka, ale jako námitek nemám.

75% - Celkově hodnotím jako vysoce nadprůměrný debut. Máte-li rádi vintage hard rock a dávate přednost živelnosti přes vyumělkovanou produkcí, tak veřím, že si tuhle desku užijete. Jako kdyby Bob Dylan hrál s hard-rockovou kapelou :)

1. "You Really Got Me" (Ray Davies) 2.55

2. "At the Crossroads" (Doug Sahm) 5.33

3. "Laugh at Me" (Sonny Bono) 6.32

4. "Backsliding Fearlessly" (Ian Hunter) 3.47

5. "Rock and Roll Queen" (Mick Ralphs) 5.10

6. "Rabbit Foot and Toby Time" (Mick Ralphs) 2.04

7. "Half Moon Bay" (Mick Ralphs, Ian Hunter) 10.38

8. "Wrath and Wroll" (Guy Stevens) 1.49

9. "Ohio" (Neil Young - bonus track on 2003 CD re-issue) 4.26

10. "Find Your Way" (Mick Ralphs - bonus track on 2003 CD re-issue) 3.30

Personnel

* Ian Hunter - lead vocals, piano

* Pete "Overend" Watts - bass

* Mick Ralphs - lead guitar, vocals

* Verden Allen - organ

* Dale Griffin - drums

The White Stripes - White Blood Cells (2001)

White Blood Cells je deska, která White Stripes vynesla mezi rockovou elitu 21.století. Lví podíl na tom měla i geniálně audiovizuálně ztvárněná punkově čpící vypalovačka Fell In Love With a Girl. Kdo neviděl kultovní LEGO videoklip, tak neví, o co přichází

Deska však pochopitelně není o jednom singlu. Jack & Meg opět válí a vaří pekelně návykovou směsku. S kytarou osolenou na brutálně šťavnaté zkreslení, s melodikou pevně drženou na rockové uzdě

Najevo probublává i fakt že Jack má nejen blues-punkové kořeny, ale hledá inspiraci i v country, Důkazem budiž výtečná hitovka Hotel Yorba. Cowboye však zklamu, na opravdové flirtování s country si ještě dvě desky počkáme. Téhle fošně tak vládne pevnou rukou elektrická kytara servírující ostré riffy, v kontrastu s Meg, která má výjimečný talent na to, kdy nebubnovat.

White Blood Cells v podstatě navazuje na předešlou De Stijl, kterou jakoby dobrušuje do větší hitovosti. Mám o fous radši předchozí dílo, což ale nemění nic na tom, že se jedná o nehorázně dobrou muziku. White Stripe tak opět potvrdili výsadní místo v mých žebříčcích, co se současné, ale vlastně i té postarší muziky týče. 85%

1. "Dead Leaves and the Dirty Ground" – 3:04
2. "Hotel Yorba" – 2:10
3. "I'm Finding It Harder to Be a Gentleman" – 2:54
4. "Fell in Love with a Girl" – 1:50
5. "Expecting" – 2:03
6. "Little Room" – 0:50
7. "The Union Forever" – 3:26
8. "The Same Boy You've Always Known" – 3:09
9. "We're Going to Be Friends" – 2:22
10. "Offend in Every Way" – 3:06
11. "I Think I Smell a Rat" – 2:04
12. "Aluminum" – 2:19
13. "I Can't Wait" – 3:38
14. "Now Mary" – 1:47
15. "I Can Learn" – 3:31
16. "This Protector" – 2:12


* Jack White – guitar, piano, Vocals
* Meg White – drums, background vocals