The Smiths - The Smiths (1984)

Spousta posluchačů žije v takovém nepěkném bludu, že 80. léta byla doba podivného disca a natupírovaých metalistů. Ano, jistě by se takové skupiny našly, ale že by byla tato dekáda chudá na dobrou muziku je po hříchu idea zcela špatná. Dnes se proto mrknem přímo doprostřed této doby na debutový počin jedné z těch hodně zajímavých kapel historie populární hudby - The Smiths.

The Smiths jsou jednou z nejpopulárnějších britských kapel a jestli je nějaký reunion nechutně žádaný, tak je to právě jejich. A hnedle první deska dokazuje proč. Smiths jsou totiž velice nebezpečná hudba u které vám možná nějaký ten čas bude trvat, než vám zaleze pod kůži, pak už se jí ale nikdy nezbavíte. 

Pár důvodů pro to.

Smiths mají ve své sestavě jednu z nejlepších autorských dvojic, která kdy vylezla na pódia. Spojení lkajícího zpěváka Morriseye a kytaristy Johnny Marra bylo jedno z těch osudových. Tihle hoši rozhodně ví jak napsat dobrý song. A právě díky nim získávají Smiths i svůj charakteristický zvuk.

Morriseyho hlas je podivný, lavíruje mezi nářkem mutujícího kluka a sentimentálním barovým zpěvákem. Možná vám bude chvilku trvat, než mu přijdete na chuť, ale brzy budete mít pocit, že jiný hlas tam ani nepatří. Naopak Marrova kytara je neuvěřitelně hravá záležitost, spousty rozložených akordů, spousty drobných vyhrávek. A muzika dostává neuvěřitelnou šiři. Jestli je pro mě někdo mistr doprovodné kytary tak je to právě on. A celý zvuk? Velice zvláštní, místy vykazující post-punkovou chmuru, místy naopak vykoukne hospavý rytmus, který vás nutí podupávat kopýtky. Skladby mají neuvěřitelnou atmosféru a místy budí dojem velice složitých organismus, ačkoli v jádru jsou to prosté obyčejné kytarové písničky.

Debut The Smiths není za až tak hitová deska, že bych něco vyšvihl jako jasný singl. Každý song má svoje charisma. Já osobně preferuji drogovku You've Got Everything Now s naprosto famózní textem a opravdu grandiozně vystavěným refrénem. Nebo natlakovaná Still Ill, to je rytmus, kterému se těžko uhýbá. 

Každopádně, jestli chcete kapelu na celý život vyberte si The Smiths, není na první poslech, ale takové jsou ty nejlepší. Tohle je skvělá písničkařina v skělých aranžích, s neobyčejným zvukem a feelingem. Není to hitová deska, opravdové megahity přišly na deskách dalších. Ale tohle skupina 11 songů si těch 85% rozhodně zaslouží. Pro fandy The Cure a britpopu naprosto povinné.

 

 

The New York Dolls - New York Dolls (1973)

Žádné velké kudrlinky, žádné složité kompoziční práce. Prostě naboostrovat kytaru, sebrat pár kámošů, natočit legendární desku a ovlivnit další generace.... Něco podobného se povedlo kapele New York Dolls na svém debutu.

Hned první skladba desky je krásným ukázkovým příkladem, jak vypadá taková dobová proto-punková šleha. Personality Crisis oplývá klasickým nařvaným neškoleným zpěvem, který mi místy připomíná styl Micka Jaggera a naboosterovanou kytarou, která sem tam neví, jestli hraje sólo nebo doprovod. Punkeři se ale mohou i přesvědčit, že piano je nástroj do takovéhle muziky. Bicí rozhodně nejsou nějak zatěžkané a většinou skladbu ženou dopředu buď přes činely a nebo místy až neandrtálsky znějícím využíváním kotle. Prostě jasná pecka, které však na desce konkuruje nemalé množství kvalitní skladeb.

A namátkou hned nabídneme ve stejném duchu uvařenou Looking for a Kiss nebo jedinečnou peckou se skandovacím motivem „trash", která se překvapivě jmenuje Trash. Tyto skladby s výše zmíněnou Personality Crisis tvoří triumvirát vládnoucí této desce a jsou to prostě nejvíc nejjasnější hitovky. Leč zbytek není moudré podceňovat. Debut New York Dolls si s vatou nebo odpadem netyká ani v nejfantastičtějším snu. .

Pro fanoušky proto-punkových kapel zcela nezbytná deska, pro ostatní výborný začátek s touhle muzikou.

95% - Ukázkové spojení glam-rocku s proto-punkem a jeden ze základních kamenů (ne-li základní) punkové sólové (jestli se tak dá nazvat) kytary. Schválně si pusťte Sex Pistols a přemýšlejte, kde se asi inspirovali. :)

All tracks written by David Johansen and Johnny Thunders, except as noted.
1. "Personality Crisis" – 3:43
2. "Looking for a Kiss" – 3:20
3. "Vietnamese Baby" (Johansen) – 3:39
4. "Lonely Planet Boy" – 4:10
5. "Frankenstein (Orig.)" (Johansen, Sylvain Sylvain) – 6:00
6. "Trash" (Johansen, Sylvain) – 3:09
7. "Bad Girl" – 3:05
8. "Subway Train" – 4:22
9. "Pills" (Bo Diddley) – 2:49
10. "Private World" (Johansen, Arthur Kane) – 3:40
11. "Jet Boy" – 4:40


David Johansen – harmonica, gong, vocals
Sylvain Sylvain – rhythm guitar, piano, vocals
Arthur "Killer" Kane – bass
Jerry Nolan – drums
Johnny Thunders – guitar, vocals


Additional personnel
Todd Rundgren – piano, keyboards, Moog synthesizer
Buddy Bowser – saxophone
Alex Spyropoulos – piano

Santana - Santana (1969)

Trocha blues-rocku na kterém je naroubovaná pekelná latinskoamerická rytmika, tak to bych asi popsal jedničku od Mexikána Santany.

Těžiště desky je spíše v instrumentálkách, což potvrzují stěžejní rytmické orgie Jingo a především hypnotická Soul Sacrifice. A tady tedy vskutku nevím, jestli mám oslavovat perkuse, klávesy nebo kytaru. Inu, stačí se mrknout na památné vystoupení na Woodstocku. To je panečku řežba.

Dáváte-li raději přednost spíše zpěvu, než čisté nástrojové produkci, tak doporučím Evil Ways. Na živáku s Buddy Milesem je dokonce ještě o pár řádu lepší, nicméně studiovku patří k latino-rockové klasice a není radno ji opomíjet.

Carlos Santana je sice skvělý kytarista a má svoji zcela charakteristickou tvář.  Nicméně není to jenom o kytaře. Jeho band jsou totiž muzikanti první kategorie a rozhodně nestojí ve stínu svého leadera. Obzvlášť ty klávesy a zběsilá conga. Jo, jo... Fešné...

Debut Santany řadím mezi to nejlepší, co od něj znám (celou diskografii ještě v uchu nemám, ale postupně napravuji :) a pokud si chcete pustit trochu Mexika do svého přehrávače, tak není důvod tuto desku opomíjet. 85%

 1. "Waiting" (Santana Band) - 4:07
2. "Evil Ways" (Clarence Henry) - 3:58
3. "Shades of Time" (Santana Band) - 3:13
4. "Savor" (Santana Band) - 2:47
5. "Jingo" (Babatunde Olatunji) - 4:23


1. "Persuasion" (Santana Band) - 2:36
2. "Treat" (Santana Band) - 4:46
3. "You Just Don't Care" (Santana Band) - 4:37
4. "Soul Sacrifice" (Santana Band) - 6:34

Joe Cocker - With a Little Help From My Friends (1969)

Chroptící jelen, tak bývá Joe Cocker často charakterizován a nutno poznamenat, že  k tomuto osobitému soulovému zpěvákovi to sedí naprosto přesně. Při příležitosti jeho koncertní návštěvy v naší republice si trošku omrkneme jeho první desku.

Joe Cocker během své bohaté diskografie nebyl nikdy příliš znám jakožto tvůrce originálních písní, ale naopak jeho doménou bývají coververze. A tenhle žánr Joe ovládá se zručností tramvajových chmatáků. Osu jeho první desku tak tvoří vypjaté soulové aranže někdy provařených, někdy, pro našince, téměř neznámých songů. Z těch nejslavnějších uvedeme pochopitelně With a Little Help From My Friends, která je možná i slavnější než originál slovutných Beatles. Dynamické přechody, místy až orgastická vyvrcholení a pochopitelně zmírající jelen a jeho řev lesa. Souputníkem budiž další notoricky známý hit - Don't Let Me Be Misunderstood. Není tak nervní jako slavná verze The Animals, ale naopak si Joe vychutnává každou notu a skladbu koření i hravé varhanické sólo a povinná kytarová tečka na závěr.

Byla by však škoda držet se jen osvědčených hitů, a tak směle můžu doporučit blouznivou lehce disharmonickou Marjorine. Koneckonců Cockerův první mini-hit s hopsavým pianem a rozevlátou slokou. Pozornosti by se mělo dostat i interpretově spoluautorském počinu Sandpaper Cadillac. Vynikající symbióza klavíru a kytaru s podmanivým zpěvem. Trošku mi sice připomíná Summer in the City od Lovin' Spoonful, ale dejme tomu. :)

Najdeme i slabší místa, Dylanova Just Like a Women je taková nijaká a závěrečná I Shall Be Released mě také nějak neuchvátila. Příliš procítěnosti přeci jenom také škodí. 

Závěrem tak zhodnoťme, že Cockerův debut je vysoce podařená deska. Skvělý pozdně šedesátkový zvuk, bombastický, ale nikoli kýčovitý, hrající spíše na efektivitu piana a varhan, než na orchestrální blouznění. Pro fanoušky skvělých zpěváků a soulové muziky je tato deska bezesporu chutným bonbónem. 77%

1. "Feelin' Alright" (Dave Mason) – 4:10
2. "Bye Bye Blackbird" (Ray Henderson, Mort Dixon) – 3:27
3. "Change in Louise" (Joe Cocker, Chris Stainton) – 3:22
4. "Marjorine" (Joe Cocker, Chris Stainton) – 2:38
5. "Just Like a Woman" (Bob Dylan) – 5:17
6. "Do I Still Figure in Your Life" (Pete Dello) – 3:59
7. "Sandpaper Cadillac" (Joe Cocker, Chris Stainton) – 3:16
8. "Don't Let Me Be Misunderstood" (Gloria Caldwell, Sol Marcus, Bennie Benjamin) – 4:41
9. "With a Little Help from My Friends" (John Lennon, Paul McCartney) – 5:11
10. "I Shall Be Released" (Bob Dylan) – 4:35

Bonus Tracks
1. "The New Age of Lily" (Joe Cocker, Chris Stainton) – 2:15
2. "Something's Coming On" (Joe Cocker, Chris Stainton) – 2:15

Evelyn Evelyn - Evelyn Evelyn (2010)

Bývá to rizikový byznys, když se sejdou dva výrazní umělci, aby společně spáchali hudební počin. Dopadá to leckdy nevýrazně či ego jednoho našroubuje toho druhého do role pouhého statisty. O spojení Amandy Palmer (ano, pianistka Dresden Dolls) a písničkáře Jason Webleyho tato slova rozhodně neplatí. Spíš se mi na klávesnici dere spojení "osudové setkání", protože z jejich spolupráce muzikantská chemie doslova príští. 

Evelyn Evelyn je koncepční deskou na které se oba hlavní protagonisti vydávají za siamská dvojčata Evu a Lyn, jejichž životní osud jim lze je těžko závidět. Albem nás tak kromě skladeb samotných čeká i zhruba 20 minut mluveného slova líčící otřesné zážitky obou slečen,rámované mrtvolami, tlející drůbeží, chlípnými strýčky, siamskými sloními dvojčaty a dalšími výstřednostmi. Ale nebojte se, že byste se v těchto pasážích nudili, se slušnou znalostí angličtiny vás příběh vtáhne a nepustí. Pravda, u některých výjevů bych asi neobědval. Ale jestli vydržíte zprávy na Nově, zvládnete i toto.

Hudebně oba hlavní protagonisté nezapomínají na svůj písničkářský původ a deska se tak chvěje v kaberetiérsky šansonových vodách. Místy zatrpkle chmurných, místy až lascivně humorných. Podivnou výjimkou budiž skladba My Space, která místy zní jak sborovka finalistů Česko hledá Superstar s neuvěřitelně levnými eighties bicími a pseudo-Queenovskými kytarami. Nicméně, nepředpokládám, že by to Amanda a Jason mysleli vážně. :) A pro fajnšmekry křehoučká Love Will Tear Us Apart (originál Joy Division) na závěr.

Webleyho křehký hlas a živočišný alt slečny Palmer dávají dohromady pozoruhodné dílo, které fanoušky alternativního písničkářství nemůže nechat chladnými. Osobně jsem velice zvědav, jestli ve své spolupráci budou pokračovat a vyplodí další počin. Protože tohle spojení se opravdu povedlo. 85% (Jedinou kaňkou budiž fakt, že některé hudební motivy již Webley použil na svých předchozích deskách. Ale stejně mu to odpustíte, tak co. :) )

1. "Evelyn Evelyn" - 4:36
2. "A Campaign of Shock and Awe" - 2:39
3. "The Tragic Events of September Part I" - 4:33
4. "Have You Seen My Sister Evelyn?" - 2:13
5. "Chicken Man" - 3:08
6. "Tragic Events Part II" - 11:11
7. "Sandy Fishnets" - 7:04
8. "Elephant Elephant" - 2:26
9. "You Only Want Me 'Cause You Want My Sister" - 3:49
10. "Tragic Events Part III" - 4:15
11. "My Space" - 5:22
12. "Love Will Tear Us Apart" - 2:50 (Joy Division cover)

David Bowie - Diamond Dogs (1974)

Diamond Dogs je první post-Stardustovská Bowieho deska, ale co se hudební stránky týče, tak na předchozí počiny poměrně jasně navazuje a osobně ji k glam-rockovému Bowieho období ještě řadím.

Tematicky však Bowie míří do koncepčních, orwellovských vod, a tak můžeme nalézt paralelu mezi Man Who Sold the World, ačkoli Diamond Dogs jsou rozhodně měkčí. A Ronsových kytarových eskapád se také nedočkáte. Bowie si to povětšinou odehraje sám a od něj prostě nemůžete čekat nějaké velkolepé kytarové kouzlení. To není Davidův styl.

Bowie čerpal inspiraci při cestě po Trans-sibiřské magistrále a zřejmě ho ruské múzy hojně obletovaly, neb materiál vznikl velmi solidní.

Kupodivu nejprofláklejší hitovku Rebel, Rebel zas tolik nemusím, avšak song to rozhodně není špatný a pro mnoho lidí jistě nejlepší skladba desky. Samá pozitiva tak mohu dštít především na Sweet Thing v kombinaci s Candidate nebo na riffovou jízdu 1984. A co třeba titulní skladba? Nebo pochmurná We Are the Dead? Uznale pokyvuji hlavou.

Takže když to shrnu, tak myslím, že pokud máte rádi glam-rockového Bowieho, tak Diamong Dogs vám sednou. Nejsou sice tak našláplí jako Ziggy Stardust a Aladdin Sane, přesto jsou pro mě vysoce nadprůměrné album. 79%

All songs written by David Bowie except where noted.

1. "Future Legend" – 1:05

2. "Diamond Dogs" – 5:56

3. "Sweet Thing" – 3:39

4. "Candidate" – 2:40

5. "Sweet Thing (reprise)" – 2:31

6. "Rebel Rebel" – 4:30

1. "Rock 'n' Roll with Me" (lyrics: Bowie, music: Bowie, Warren Peace) – 4:00

2. "We Are the Dead" – 4:58

3. "1984" – 3:27

4. "Big Brother" – 3:21

5. "Chant of the Ever Circling Skeletal Family" – 2:00

Bonus tracks (1990 Rykodisc/EMI)

12. "Dodo" (recorded 1973, previously unreleased) – 2:53

13. "Candidate" (demo version, recorded 1973, previously unreleased) – 5:09

Personnel

* David Bowie – vocals, guitars, saxes, Moog synthesizer, Mellotron, producer, mixing engineer

* Mike Garson – keyboards

* Herbie Flowers – bass

* Tony Newman – drums

* Aynsley Dunbar – drums

* Alan Parker – guitar on "1984"

* Tony Visconti – strings, mixing engineer

* Keith Harwood – engineer, mixing engineer

Ringo Starr - Y Not (2010)

Ringo Starr dnes slaví kulatých 70. let a to je dobrý důvod se podívat, jak si tento legendární bubeník vede ve své sólové diskografii. Pochopitelně nic nemůže přemazat jeho účinkování v Beatles a hudební šťouralové si jistě upomenou na hostování na mnoha dalších zásadních deskách ať svých kolegů z Beatles či dalších slavných persón. Málokdo však již ví, že Ringo Starr se v 70. letech jakožto sólový performer několikrát podíval do výšin hitparád se songy It Don't Come Easy či Photograph. A co se týče kadence vydávání vlastních počinů, tak je poměrně úctyhodná.

Poslední přírustkem je letošní deska Y Not. Takhle... Od Ringo Starra se už opravdu nečeká dílo měnící historii a ti, kteří stále doufají možná po večerech baští houby, které by vám mykolog s psychiatrem rozhodně nedoporučili.

Ringo nikdy netočil žádné temné nebo svíravé desky, ale právě naopak. Platí za věčného pohodáře a Y Not není výjimkou. Výsledkem je tak 10 příjemných skladeb plné hudební radosti, kde bývalého Beatla doplňuje plejáda jeho hvězdných kamarádů. Kvalita jednotlivých písniček je celkem vyrovnaná, ovšem uslintanou Walk With You s chutí přeskakuju. Tu a tam máte dokonce pocit, že některé melodie jste již někde slyšeli. Srovnat titulní Y Not a Bowieho Fashion se přímo nabízí. Nicméně song je to super a stejně tak vyzvihnu i vtipnou kolaboraci s Joss Stone ve Who's Your Daddy.

Y Not není extra originální počin, dokonce ani nijak vybočuje z Ringova stylu posledních desek. O muzikantském posunu si tak můžete nechat jenom zdát. Ale jak jsem již psal, tady jde o pohodovou záležitost, kterou si odpoledne rozhodně nezkazíte. A vzheldem k tomu, že Ringo na 70 rozhodně nevypadá, tak si zaslouží pocitvých 65%.

Track listing
No. Title Writer(s) Length
1. "Fill in the Blanks" (featuring Joe Walsh[1]) Richard Starkey, Joe Walsh 3:14
2. "Peace Dream" (featuring Paul McCartney on bass) Starkey, Gary Wright, Gary Nicholson 3:34
3. "The Other Side of Liverpool" Starkey, Dave Stewart 3:23
4. "Walk With You" (lead single, a duet with McCartney) Starkey, Van Dyke Parks 4:42
5. "Time" Starkey, Dave Stewart 3:49
6. "Everyone Wins" (a re-recording of a song originally released in 1992 as a B-side) Starkey, Johnny Warman 3:54
7. "Mystery of the Night" Starkey, Richard Marx 4:05
8. "Can't Do It Wrong" Starkey, Gary Burr 3:45
9. "Y Not" Starkey, Glen Ballard 3:49
10. "Who's Your Daddy" (featuring Joss Stone) Starkey, Joss Stone[4] 2:29


* Ringo Starr – Lead Vocals, Drums, Keyboards, Piano, Backing vocals, Percussion
* Steve Dudas – Guitar
* Benmont Tench – Organ, Piano
* Michael Bradford – Bass guitar
* Bruce Sugar – Engineer, Co-producer, Keyboards
* Keith Allison – Guitar, Backing vocals


Guest musicians
* Don Was – Bass guitar ("Who's Your Daddy"), Upright bass ("Can't Do it Wrong")
* Joe Walsh – Guitar ("Fill in the Blanks", "Peace Dream" and "Everyone Wins"), Bass guitar, Backing vocals ("Fill in the Blanks")
* Dave Stewart – Guitar ("The Other Side of Liverpool" and "Time")
* Paul McCartney – Bass guitar ("Peace Dream"), Additional vocals ("Walk With You")
* Billy Squier – Guitar ("The Other Side of Liverpool", "Can't Do it Wrong")
* Edgar Winter – Horns ("Can't Do it Wrong"), Tenor and alto sax ("Who's Your Daddy"), Backing vocals ("Peace Dream", "Everyone Wins")
* Joss Stone – Lead vocals ("Who's Your Daddy")
* Ben Harper – Backing vocals ("Peace Dream")
* Richard Marx – Backing vocals ("Mystery of the Night")
* Ann Marie Calhoun – Violin ("The Other Side of Liverpool", "Walk With You" and "Time")
* Tina Sugandh – Tabla and chanting ("Peace Dream", "Y Not")
* Cindy Gomez – Backing vocals ("The Other Side of Liverpool" and "Time")