Řeknu vám, že obal na kterém figuruje v bílém obleku Nick Cave, obklopený skupinou malých holčiček v bílých šatičkách, musí snad na každého působit poněkud pedofilně. Takhle prostě undergroundové deska nevypadá a už obalem nám dává Nick najevo, že industriálním choutkám již neholduje.
Pro fandy prvního období The Bad Seeds musí být The Good Son tak trochu zrada na voličích a už první skladba s názvem Foi Na Cruz značí jistý hudební posun. Nejde o psycho, nejde o řev, jde o chytře napsanou popovou skladbu se sladkobolným nádechem a jasným refrénem. Už tady vidíte jasný kontrast s předchozí deskou Tender Prey, kterou otvírala pekelná řežba The Mercy Seat. Nenechte se však příliš šokovat, dvojka The Good Son nám dá vzpomenout na staré časy. Máme zde sice monotónní prozpěvování „one more man gone“, které zní tak trochu jak z jižanského kostela, ale vzápětí nastoupí naléhavý a poněkud nervní doprovod do kterého Cave spílá ze všech sil. A to jen proto, aby vše zase uklidnil do smyčci obohaceného zvolání „the good son“ a v zápětí zmizel v infarktovém doprovodu. The Good Son je prostě hodně dynamická skladba a člověk její kvality většinou ocení až na několikátý poslech.
Sorrow's Child je založená především na klavíru a opět se noří do popovějších a písničkářských vod, které ovšem mají hodně pochmurné hlubiny.
Největší peckou desky je dle mého názoru The Weeping Song. Cave zneužil ke zpěvu svého kytaristu Blixu Bargelda a výsledný duet je více než působivý. K shlédnutí rovněž doporučím i klip, kde jsou výše zmínění pánové převlečeni za kněze a houpou se na loďce v moři igelitu. Z hudebního pohledu jistě zaujme velký prostor, který je v rytmické sekci ponechán tleskání.
Druhou jasnou hitovkou je baladická The Ship Song, které vládne piano a zasněné vokály v pozadí. Tahle věc je hodně radio friendly a pokud máte rádi tu klidnější stránku Nick Cavea, tak The Ship Song je jasná volba.
Charakteristika Ship Song rozhodně neplatí pro třetí song v pořadí – The Hammer Song. Nedůtklivé vyťukávání kláves se nese celou skladbou a člověk má pocit, že to kladivo mu každou chvíli spadne na hlavu, zvlášť když tomu přičteme časté hřmění někdy v pozadí.
Lament opět patří ke skladbám, které se nikam neřítí a nemůžu se zbavit pocit, že je v ní namícháno trochu latinsko-americké rytmiky, což u Nicka věc poměrně nevídaná. Refrén mi ale přijde trošičku cajdákovitý.
Se čtvrtou song (nevím proč se tohle album prostě nejmenuje Songs, když jich tu má tolik), která nese název The Witness Song se opět podíváme jak dovedou Bad Seeds hrát rychle. Místy mi to připomíná rock & roll, místy gospel a místy mám dojem, že měl Nick Cavě ve studiu nějaké náboženské vidění či co.
Posledním článkem tasemnice s názvem The Good Son je skladba Lucy. A je to článek poměrně decentní a nutno říct, že velmi milý. Je to sice pomalé, ale Caveův feeling dělá divy a srdce nejedné Lucky by zřejmě touhle skladbou dostal. Minimálně na jednu noc. Skladba má také melancholické outro, kde nám kvílí harmonika jako z westernu.
Co závěrem... The Good je velice zdařilá deska, která věrně ilustruje přechod post-punkového maniaka k morbidnímu chlapíkovi za klavírem, jak zná Cavea většina veřejnosti. The Good Son přináší kombinaci písničkářství s temným post-punkovým feelingem a i když to místy trošičku skřípe, tak je nutno říct, že je to kombinace velmi povedená a pokud Nicka Cavea neznáte, tak The Good Son je jednou z dobrých možností, jak s ním začít. Je pak na vás, jestli se vydáte cestou popovější a budete sjíždět Foi Na Cruz, Ship Song či Lament a nebo vsadíte na tvrdší The Good Son či The Hammer Song. Stejně tak je na vás, jestli se pak vydáte k jeho náročnější tvorbě 80.let a nebo zamíříte do hitparád, stejně jako Cave v letech 90.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat