Manchesterská kapela Oasis sice vznikla už v roce 1991, ale na svoji debutovou desku si musela počkat až do roku 1994. Pánové ovšem nelenili, pilně cvičili, koncertovali a v roce 1993 se zmohli dokonce na nějaké demo. Jejich popularita však stoupala závratnou rychlostí a po vydání několika úspěšných singlů v roce 1994 jim v září vyšla debutová deska Definitely Maybe. Stala se v Británii nejrychleji prodávanou debutovou deskou všech dob.
Jestli je věc, která by vás měla přesvědčit, že Oasis stojí za to, tak je to jejich zvuk. Málokdy začínám recenzi takhle, ale Oasis vás prostě dostanou díky tomu jak zní. Zvuk je neuvěřitelně plný, pořádně zkreslené kytary se navzájem přeřvávají, basa zadělává na pořádně hutnou kaši, bicí drží celou tuhle masu pohromadě a uprostřed toho jako žába na prameni sedí lehce utahaný a sarkastický vokál Liam Gallaghera. Při poslechu prostě nemáte před Oasis úniku a tahle muzika prostě nezní pěkně lehce a tichounce.
Oasis hudebně rozhodně nesází na nějaké instrumentální orgie, ale důležitá je pro ně samotná písnička. Sóla se sice vyskytují vcelku v hojné míře, ale také se stává, že muzikanti místo sóla spíše pořádně našlápnou backlight a věřte, že se vám po nějakém tom sólu ani moc nezasteskne. Ale Noel Gallagher rozhodně není špatný kytarista, ale jeho melodický projev je občas až trošku na škodu utopen v ostatních nástrojích. Vzhledem k tomu, že i tak je to nářez, tak proč by ne.
Většina skladeb si drží takové svižné střední tempo, takže fanoušci pomalých balad a rychlostních záležitostí zřejmě utřou. O tomhle Oasis prostě nejsou.
Chcete-li nějaké ty hitovky, tak výběr je hodně bohatý. Slabá místa plná vaty se snad nevyskytují, ale z debutové oázy některé skladby vyčnívají jako lehce přerostlé palmy. Tak třeba úvodní vypalovačka Rock & Roll Star, která je perfektní ukázkou proč si Oasis podmanili davy. Základem je pochopitelně úderný doprovod a sloka, která vygraduje v hymnický téměř stadiónový refrén. Výtečný nářez i je trojka Live Forever okořeněná falsetem a nebo trošku vykradeným riffem okořeněná Cigarettes & Alcohol. Super je taky Supersonic, no a taky Columbia.. a ještě tahle a tahle...
Asi bych tady vypsal všechny skladby a u každé bych napsal něco vy stylu super nářez, dobrý to a to, ale vzhledem k tomu, že bych se musel opakovat, tak to vynechám. Je to prostě hodně vyrovnaná deska, která netrpní neduhem, který se nevyrovnanost zve. Jediná skladba, která z alba lehce vyčnívá je poslední, minimalistická Married with Children, ale to jen díky aranžmá. Jestli je to pocta Elu Bundovi nevím.
Celkově vzato se nedivím, že deska Definitely Maybe byla a stále je velice úspěšná. Oasis skvěle kombinují umění napsat chytlavou popovou písničku (v tom dobrém slova smyslu) a dodat jí aranžmá, které zní velmi rockově. Na Definitely Maybe je takových skladeb 11 a proto ho všema dvaceti doporučím každému fandovi pop/rocku. O fanoušcích britpopu ani nemluvím, protože ti pro tohle album mají doma soukromou svatyni.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat