David Bowie - The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spider from Mars

A jedeme dále přátelé a přesouváme se k velmi důležitému období mr. Bowieho. Po vydání desky Hunky Dory si totiž David usmyslel, že mu vlastní osobnost nestačí, a tak si vytvořil alter-ego. A aby toho nebylo málo, tak to bylo ego mimozemské a co se týče jeho přístupu k této postavě, tak po několik dalších let se do Ziggy Stardusta, tak se jeho ego jmenovalo, zcela převtělil.

A věru image tomu podřídil zcela v duchu tehdejší muzikantské módy. Ženské šaty, výrazné líčení, agresivní oranžový sestřih. No a aby nebyl sám opuštěný, tak si ze svých doprovodných muzikantů vytvořil trio Spiders of Mars. Skupina debutovala v roce 1972 deskou The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spider from Mars.

 

O tomto albu jsem slyšel a četl tolik nadšených ohlasů, že jsem se těšil jako malé pachole, když se tato deska dostala k mým pařátům. Na první poslech jsem však byl trochu zaskočen. Čekal jsem prostě hrozně moc hitovou desku, ale takhle jsem si ji nepředstavoval. A nutno říct, že jsem si ji musel pustit několikrát, než jsem doopravdy dokázal vstřebat všechno, co nám zde pan Chameleón zanechal.

Ačkoli deska není kdoví jak elektická a akustické kytaře i klavíru se prostoru dostává relativně dost, tak můžete cítit, že písničkářka uvolněnost Hunky Dory je pryč. Ziggy je daleko kompaktnější, pevně do sebe zakleslé dílo, kde Bowie poprvé rozjíždí svoje proto-punkové choutky. A kombinace citu pro výtečnou skladbu v kombinaci s punkových feelingem dělá ze Ziggyho skvostnou záležitost.

Osobně mám nejraději elektrickou krásku Moonage Daydream, ve které je vypuštěn ze řetězu kytarista Mick Ronson, aby pořádně vytrestal jednak svoji kytaru a jednak ucho posluchačovo. Trestá výborně. Tohle sólo je možná místy kroucení dvou tónu do nebetyčných výšek, ovšem dle mého názoru se jedná o jedno z nejlepších sól, které jsem měl tu čest slyšet. Žádné kytarové stupnicové onanie, ale procítěnost tónu... No, to jsem se zas nechal unést.

Přijde mi, že tato deska opravdu nemá slabé místo. Ať to jsou vypalovačky typu Suffragette City a Hang On To Yourself, tklivá Starman či riffová údernice Ziggy Stardust všechno se směle může řadit ke zlatému fondu Bowieho rockové tvorby.

Končíme emočním trháken Rock ‚N‘ Roll Suicide, který završuje i příběh Ziggyho Stardusta na této desce. Dle příběhu v textech mimozemšťan Ziggy sestoupil na zem, aby zahránil lid, stal se mesiášem a na závěr zahynul. Ovšem neplačte pro Ziggyho, zemřel možná na této desce, nicméně alter-ego si David ponechal i pro další desky. Ale o tom příště :)

100% jedna z těch desek o kterých tvrdím, že by si ji každý, kdo to s muzikou myslí jen trochu vážně, měl poslechnout :)