Kdeže jsou ty časy, kdy Black Sabbath a Deep Purple vládly mojí hifině a kdy se o mou přízeň rvala Highway Star, nemilosrdně vytlačovaná Paranoidem. Inu, pár let již tomu je...
Když jsem si tedy dnes pustil debut Black Sabbath, bylo to jako setkání se starým prohnilým kolegou, který povstal z nějakého zapomenutého hrobu, aby mi připomněl, že je stále ještě tady a má mi co říct.
Co k téhle desce dodat? Jistě, ta skvělá záhrobní atmosféra, která vás div neláká si udělat výlet a za zvuku titulní skladby tančit mezi hroby. :) Pláč zombieho Osbourna, valivá kytara Iommiho, klasické rockové skladby jako je The Wizard nebo N.I.B.
Pro mě má speciální význam Behind the Wall of Sleep, kterou mám z desky snad nejraději a je to jedna z dvou sabbathackých skladeb, které jsem se učil hrát na kytaru (druhá je pochopitelně Paranoid a víc jich nebylo, protože mi Iommi nikdy jako kytarista moc nesedl).
Pro hard/heavy rockery jistě stěžejní záležitost, kterou uctívají za svitu svíček, pro mě výborný hudební zážitek, který si kdykoli zas rád připomenu. 80%
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat