The Velvet Underground - The Velvet Underground & Nico (1967)

V roce 1967 se na pultech prodejen objevila deska s názvem Velvet Underground & Nico. Její obal zdobil banán, který stvořila ikona pop-artu Andy Warhol. A nebyl to přátelé banán ledajaký. Pokud jste za něj zatáhli, tak se vrchní žlutá část sloupla a objevil se banán oloupaný, ovšem v růžovém provedení. Ale tak co byste chtěli od Warhola? Něco standardního? Ale no tak.. :)

Co se hudební stránky týče, tak před sebou máme desku, která jeden hudební žánr zrodila a další velkou měrou ovlivnila. Ano, pokud čtete tento blog pravidelně, tak víte, že jde o proto-punk, takže tu máme garážový zvuk, žádné velké instrumentální výkony a atmosféru jak po třetím jointu. Můžeme jistě namítnout, že takhle zní každá parta ze žižkovských garáží, ale dost pochybuji o tom, že nějaká by dokázala zplodit tak hitově nabušenou a originální desku. A navíc v roce 1967.

Desku otvírá pohodová a optimistická Sunday Morning u které se snad i bachař v gulagu musí přiblble usmívat. Jde o nejvíce popovou skladbu na desce a nutno říct, že zatraceně dobrou. Jenomže u druhého songu už začíná ta pravá garáž. Monotónní bicí, pořádně zkreslená kytara, lehce znechucený hlas Lou Reeda a pecka I'm Waiting For My Man (man – rozuměj drogového dealera) je na světě. Reed ji dodnes zhusta hraje na svých koncertech. Trojka Femme Fatale sice opět trochu zabředává do popu, ale velmi hluboký hlas zpěvačky Nico jí dodává tunu šmrncu. Refrén je velmi vlezlý a často se přistihnu, že si jej pobrukuju. Nutno přiznat, že lepší si pobrukovat Velvety než „ruma ruma dej“.

Tak a sadomasochisti nechť oživnou.! Venus In Furs je oslavou této úchylky a to oslavou nehoráznou. Mystická atmosféra, kvílející housle Johna Calea, líbání bot, svištění biče... Jako podkres drogových večírků je tato skladba více než vhodná. Pro doplnění: tato skladba hraje v reklamě na minerální vodu Mattoni.

Run, Run, Run je největší garáž desky a vážně zní jak nahrávaná na magneťák. Pokud máte absolutní sluch, tak se jí raději vyhněte a pokud jste fandové kytarových sól, která mají nějakou standardní strukturu, tak raději taky. Kytara zde je spíš náhodné drhnutí strun, než nějaké sólo. Možná teď bude ode mě zní trochu zcestně, když poznamenám, že je to výborná skladba.

All Tommorow's Parties je další skladba v režii Nico a její netradiční hlas sem pasuje na jednotku. Hodně chudinké bicí a psychedelická kytara jsou dalšími hlavními znaky jedné z nejlepších skladeb od Sametového Podzemí.

Heroin je jedním slovem peklo. Ne, že by šlo o nějaký nářez, ale tady už Velveti experimentují fakt hodně. Navíc když k tomu přidáte text, který hodně lavíruje mezi oslavou a varováním před heroinem, bicí, které úplně evokují bušení ve spáncích a další várku kvílejících houslí Johna Calea, tak dostanete hodně třaskavou směs.

There She Goes Again zase navodí trošku méně psychopatickou atmosféru a dostáváme pohodovou garážovou kytarovku, abychom s I'll Be Your Mirror sklouzli opět do popu s naší milou Nico.

The Black Angel's Death Song je zcela v režii Calea a jeho psycho houslí a závěrečná European Son je asi nejslabší skladba desky, kde už je toho experimentování i na můj vkus trochu moc. Do odpadu bych ale tuto skladbu rozhodně neřadil.

Velvet Underground & Nico je velkolepá a nesmírně vlivná deska. Vsadím boty, že na první poslech oceníte spíše ty popovější věci, ale po několika projetí téhle desky vaším mozkem určitě naprosto propadnete těm psycho skladbám. Je asi fakt, že na tuhle muziku už asi musíte mít něco naposloucháno, ale pokud jste fandové garážového, psychedelického, experimentálního rocku, proto-punku, ale i hard rocku no a prostě kvalitní muziky, tak neváhejte a sáhněte po téhle desce. Jeden z klenotů v mojí hudební sbírce 10/10.

Venus in Furs

Femme Fatale

Tracklist:

1.Sunday Morning

2.I'm Waiting For My Man

3.Femme Fatale

4.Venus in Furs

5.Run, Run, Run

6.All Tomorrow's Parties

7.Heroin

8.There She Goes Again

9.I'll Be Your Mirror

10.The Black Angel's Death Song

11.European Son

Sestava:

Lou Reed – zpěv, kytara, klávesy

John Cale – basa, housle, zpěv, klávesy

Sterling Morrison – kytara

Nico – zpěv

Maureen Tucker – bicí, perkuse