neděle 10. ledna 2010

The Stooges - The Stooges (1969)


Při poslechu první desky Stooges si vždycky říkám, jak by to vypadalo, kdyby jim to neprodukoval John Cale. Ono, když se dočtete, že při natáčení této desky přišli Stooges do studia a šokovanému Caleovi řekli, že oni prostě hrají s aparátem vytočeným na desítku. Kdo zná dvojku Velvetů, ten ví, že Cale nebyl žádnej měkkoň, ale Stooges byli i na něj trochu moc a tuším, že to tehdy usmlouvali na 7 nebo 8. Inu, někdy je dělat produkci asi o nervy.

Čtvero chuligánů a feťáků, kteří spolu údajně soutěžili v tom, kdo chytne za turné víckrát kapavku, však hned svojí první deskou udělali zásadní zářez do historii rocku.

Debut Stooges je hodně temný nášup garážového rocku smixovaného s místy psychedelickým nádechem a bůhví čím ještě. Iggy Pop zpívá místy znechuceně, místy řve a místy máte pocit, že je na hodně velkém tripu. Stejně jako celá kapela, která do toho buší, jak banda zfetovaných magorů. Ashetonova kytara - to je opravdu záležitost pro kytarové gurmány, protože je tak divná, až je naprosto skvělá a invenční. No a když to vážně vypadá, že se to celé sesype, tak zasáhne Cale se svou zkreslenou violou a muzika zas dostane o něco jiný náboj. Ne, tuhle desku nenatočili normální lidi a upozorňuji, že tahle muzika bude asi pro klasického sixties fandu těžká na zkousnutí.

Proto-punkové klasiky jako 1969, I Wanna Be Your Dog, No Fun, Not Right, Little Doll, téměř až morrisonovsky podaná Ann nebo sbor mnichů ulice ve We Will Fall. No a to kvákadlo na některých kytarách... Ne, tohle se vážně musí slyšet. :)

Stooges je pro mě spolu s Velvet Underground & Nico jednou z nejdůležitějších a pro mě nejlepších desek 60.let. Deska inspirativní i po těch všech letech. Jedna z model pozdějších punkerů. Tohle slyšet tehdy naživo, to musel být hukot.  90%



Žádné komentáře:

Okomentovat