pátek 15. ledna 2010

Jeff Beck - biografie


Jeff Beck se narodil 24. června 1944 ve Wallingtonu v Anglii a už mládí jeho činnost neodvratně směřovala k elektrické kytaře. Měl také štěstí na přátelé. Když totiž v roce 1965 opouštěl Eric Clapton Yardbirds, byl to právě jeho kamarád Jimmy Page, který ho doporučil jako náhradu.

A tak se Jeff stal členem The Yardbirds. Zde se podílal jednak na singlové tvrobě, ale jeho kytarové umění bylo možné najít i na výtečné desce Roger the Engineer z roku 1966. S příchodem Jimmy Pagea však atmosféra v kapele zhoustla. Brzy se ukázalo, že dva sóloví kytaristé vedle sebe jen tak nevydrží a Beck the Yardbirds záhy opouští.

V mezidobí se Jeff blýskl sólovou skladbou Beck's Bollero, ale bez kapely dlouho nevydržel.
Rok 1967 je tak ve znamení založení první The Jeff Becks Group, kde se vedle Jeffa objevil Rod Stewart (zpěv), Nicky Hopkins (piano), Ronnie Wood (basa) a Micky Waller (bicí). Skupina debutovala ještě téhož rocku parádním blues-rockovým dílem s názvem Truth za které po zásluze sklidila solidní úspěch. I druhý počin, Beck-Ola z roku 1968, si udržel velice slušnou úroveň, avšak krátce po jeho vydání se kapela rozpadá. Stewart a Lane se připojují k reformovaným Small Faces (později Faces) a Beckovu ideu spolupráce s rytmickým due Tim Bogert a Carmine Appice přerušuje jeho zranění při autonehodě.

Vzniká tak druhý Jeff Beck Group, tentokrát s Bobby Tenchem (zpěv, kytara), Max Middleton (klávesy), Clive Chaman (basa) a Cozy Powell (bicí). Se změnou muzikantů přišla i změna hudebního stylu a od blues-rocku se kapela velmi silně posunula směrem k jazz-rocku a soulu. S touto sestavou Beck vydal dvě desky. Rough and Ready (1971) a Jeff Beck Group (1972), přičemž druhá zmíněná obsahovala především předělávky soulových fláků.

Jeff Beck však nezapomněl na své původní plány. S rozpadem kapely Cactus se Bogert s Appicem opět stávají bezprizorními hudebníky a Beck utváří trio s originálním názvem Beck, Bogert & Appice. Avšak tato sestava vyplodila pouze eponymní desku, která zas až tak veřejnost nezaujala a při nahrávání druhé Beck odchází na sólovou kariéru.

Deska Blow by Blow z roku 1975 znamená zásadní zásek v Jeffově diskografii. Špičková jazz-rocková deska uhranula posluchače a toto instrumentální dílo se produkovalo na 4. místě britské hitparády. Velkou zásluhu na úspěchu měl i producent George Martin, jež dokázal perfekcionistického Becka úspěšně krotit. Povedená byla i další jazz-rocková řadovka Wired jejíž nahrávání započalo sérii společných projektů s Janem Hammerem. Oproti měkkému zvuku Blow by Blow tentokrát Beck vsadil na agresivnější, elektroničtější sound a hudební svět opět tleskal. Tehdejší Jeffovu formu je možné taktéž zhodnotit na živé desce z roku 1977. Na desce There and Back se hudebně se Beck posunul opět spíše k rocku a Hammerovi zdatně sekundoval další klávesista Tony Hymas.

V následujících letech se Beck hudebně příliš neprojevoval a na pultech obchodů ho bylo možno zaregistrovat až v roce 1985. Název desky byl Flash a Beck blýskl se zde hitem People Get Ready, kde mu hlasem vypomohl starý parťák Rod Stewart. Za skladbu Escape si Jeff dokonce odnesl Grammy za nejlepší rockovou instrumentálku.

Po čtyřletém čekání se Beck dal opět dokupy s Hymasem a společně ještě s bubeníkem Terry Bozziem vypustili do světa desku Jeff Beck's Guitar Shop. Návrat k jazz-rocku se setkal s uznáním, které dokumentoval zisk Grammy za nejlepší rockový instrumentální počin. Svoji kariéru pak Jeff shrnul obsáhlou kompilací Beckology, kde je možné nalézt i raritní nahrávky jeho pra-kapely Tridents.

Pro dokumentaci Beckovy hudební rozmáchlosti je možné sehnat i soundtrack Frankie's House (1992) na němž spolupracoval s Jedem Leiberem. No a nebo pozoruhodný počin jménem Crazy Legs. Ten natočil v roce 1993 s The Big Town Playboys jako poctu Gene Vincentovi a najdete na něm velmi fešný rock and roll.

A následovala opět pauza. Tentokráte šestiletá na jejímž konci se Beck prezentoval vcelku nevýraznou Who Else, avšak o dva roky si o poznání lépe vedla řadovka You Had It Coming. Za tu nejen, že dostal Grammy (konrétně za skladbu Dirty Mind), ale ukázal, že i v muzikant v pozdějších letech dokáže vykročit experimentálním směrem a neztratit tvář. Kombinace Jeffovy kytary a tanečních rytmů se ukázala být pozoruhodně živatoschopnou.

Že se nejednalo o ojedinělý výstřelek pak Jeff potvrdil v roce 2003, kdy vydal skvělou desku s názvem Jeff. Zde již naplno ukázal jak mohou dva zdánlivě zcela odlišné žánry proůrast do sebe naprosto přirozeně. Odměnou mu byla již čtvrtá Grammy za skladbu Plan B.

V současné době Jeff Beck poměrně často koncertuje s nejrůžnějšími hudebními legendami a na další desku si tak budeme muset asi nějaký ten pátek počkat.

Diskografie
1968 Truth
1969 Beck-Ola
1971 Rough and Ready
1972 Jeff Beck Group
1973 Beck, Bogert & Appice
1975 Blow by Blow
1976 Wired
1980 There and Back
1985 Flash
1989 Jeff Beck's Guitar Sho
1992 Frankie's House
1993 Crazy Legs
1999 Who Else!
2001 You Had It Coming
2003 Jeff

Živě
1974 Live in Japan
1977 Jeff Beck With the Jan Hammer Group Liv
2006 Live At BB King Blues Club
2008 Performing This Week...Live At Ronnie Scott


Kompilace
1991 Beckology
1995 Best of Beck

Žádné komentáře:

Okomentovat