Když v roce 1991 vyšel anglické kapele Blur jejich debut Leisure, tak britpop byl ještě v plenkách a nějak zrovna se nezdálo, že tahle parta se stane jednou z vlajkových lodí tohoto žánru. Blur se v této době pohybovali spíše na indie scéně, ale i přes to se jim podařilo hned dvěma singly proniknout do hitparád. Tyto úspěchy měla stvrdit i debutová deska. Problémem ovšem je, že Leisure trpí klasickým syndromem desky kapely, která žije ze singlových úspěchů.
A copak je tím problémem moji draží čtenáři? Ano, uhádli jste, jedná se o nevyrovnanost. Je sice hezké, když máme jeden opravdu skvělý kytarový singl (tzn. There's No Another Way), ale když k němu nenajdeme stejně kvalitní doprovod, tak se z desky stává proklikávací záležitost, kdy se zuřivě snažíme dostat skrz tuny vaty k naší vyvolené skladbě. O deskách ze kterých tu jednu mp3 máte zkopírovanou zcela mimo, ani nemluvě.
Druhým problémem je hudební tápání kapely, která neví, jestli chce hrát tvrdší kytarový pop-rock ve stylu The Who (třeba Come Together) nebo se chce raději unášet na vlnách neo-psychedelie (Birthday – která hodně zavání Sydem Barrettem) či chce být těžce indie. Jasně, u některých desek a kapel tenhle miš maš funguje velmi dobře, ale Blur na to prostě v tomto případě nemají..
Dosti již plivání špíny a pojďme si také popovídat o nějakých těch kladech.
Jak jsem již zmínil, tak There's No Another Way je vynikají šleha, která to dotáhla až na 8. příčku hitparády a když už něco, tak tohle z Leisure určitě stojí vzato. V roli ještě docela zdatných sekundantů se pak jeví druhý singl, She's So High, který je však na můj vkus poněkud kolovrátkovitý a refrén poněkud vlezlý způsobem, kterému netleskám. Ale věřím, že popověji laděnému posluchači přijde k chuti. Dále je vhodné k alternative pop-rockovým choutkám servírovat Bad Day, nepochybnými kvalitami oplývající Come Together či klidnější Bang.
Z mých neoblíbených vypíchnu hlavně Sing, která mi přišla jako 6 minut nudy, ale pokud chcete muzika na usnutí, tak neváhejte. Jako uspávadlo funguje skvěle.
Takže jak to nakonec dopadlo?
Přiznám se, že hodnotit Leisure není zcela lehké. Rozhodně tuto desku nemůžu zahodit někam ke komunálnímu odpadu popř. s ní s chutí zatopit, ale že by se jednalo o nějaký majstrštyk bych si nedovolil tvrdit ani po půl lahvi absinthu. Debut Blur bych tedy doporučil k takovému tomu domácímu nenáročnému žvýkání.. pardon.... poslouchání či jako nenásilný podklad, kdy nechcete ticho, ale zároveň se nechce nechat rušit strhující muzikou. Takže dejme tomu, zavřu obě oči, vyndám čočky..... 5/10
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat