Motörhead – On Parole (1979)

On Parole je deska se zvláštní osudem. Kapela ji nahrála už v roce 1975, ale nahrávací společnosti se jaksi nelíbila, a tak deska skončila někde v archivu myším na hraní. Jenomže o pár let později se z Motörhead stala moc moc slavná kapela. Rázem si vydavatelství vzpomnělo, že něco jako On Parole existuje, vyhnalo myši okusující pásky s hudbou a desku s náležitou pompou vydalo. Další zajímavostí, že jde o jediný počin, kde bubnuje první bubeník Motörhead Lucas Fox a to ve skladbě Lost Johnny. Byla to totiž jediná skladba, kterou jeho nástupce Phil Taylor nedokázal přehrát.

Přiznám se, že od Motörhead jsem před poslechem této desky znal jenom pár provařených věcí jako je třeba Ace of Spades, a tak jsem měl jen hrubou představu, co od této desky čekat. A jelikož rád sleduji opravdové začátky kapel, tak On Parole (ačkoli je vydána později) považuji za debut kapely Motörhead.

Nasazuji sluchátka, otáčím opatrně volume doprava, pouštím winamp a uvítá mě pořádně ohulenej výfuk. Aha, říkám si, industriál... jenomže to už se na mě valí skladba Motörhead. Lemmyho neuvěřitelně syrový vokál, chytlavý refrén (nikoli však stupidní), rozostřená kytara, našláplý bicí, kterým zdatně sekunduje basa, valící se dopředu, jak buldozer s tryskovými motory... Tohle se nezastaví před ničím. Motörhead je prostě nekompromisní rock n rollová skladba.

Dvojka On Parole naopak trošku zvolní a trochu mi připomíná Rolling Stones, asi rytmem nebo tak, prostě ten feeling... kromě opět chytlavého refrénu se dočkáme i prvního sóla a to překvapivě kytarového, které máme rozkouskované po celé skladbě.

A teď něco pro dámy. Vibrator. Skladbu nezpívá Lemmy, ale kytarista Larry Wallis a je to hodně poznat. Ne, že by to bylo špatné, ale rozhodně to ubírá pekelnosti nahrávky, protože Lemmyho vokál má pořádné grády. Ovšem text stojí za to a sólový vibrátor uprostřed skladby taky. Zajímalo by mě, kdo na něj hraje, nikde jsem to nenašel...

Iron Horse (Born to Lose) opět zvolní a není to na škodu. Příjemný houpavý rytmus a obrovský prostor pro kytaru, který ho využívá velmi zodpovědně. Ty vyhrávky se mi, jako kytaristovi, velice líbí.

City Kids je ukuta ve stylu první skladby a zaujaly mě na ní především přechody na bicí a vůbec efektní hra na činel, který celou skladbu odlehčuje.

Záčatek The Watcher mě trošku překvapil a skoro jsem čekal nějakou psychedelii, ale Motörhead se do ničeho takového nepouští a zůstává věrný zaběhlým pořádkům na desce. Přiznám se, že The Watcher mě nějak úplně nezaujal, možná chce víc poslechů.. kdo ví...

Leavin' Here mě dostalo naopak na první poslech – rytmické přechody a kytarový bridge se stopkami je rozhodně můj šálek piva.

O osudu skladby Lost Johnny jsem již lehce promluvil, a tak jen dodám, že nic tak převratného to není a řadím ji k tomu slabšímu na desce.

No a je tu poslední song – Fools, který opět zpívá Larry Wallis a tady mi jeho hlas sedí mnohem víc , než v případě Vibratoru. Příjemný song, který se mi však z paměti rychle vypařil. A ani mi to nevadí.

Pokud jste majiteli cd verze, tak na desce můžete naleznout i čtyři bonusové skladby v podobě alternativních verzí skladeb On Parole, City Kids, Motörhead a Leaving Here. Věřte, že pokud je nemáte, tak o nic nepřicházíte, jedná se o záležitost pro motörheadofily.

Závěrem bych rád podotknul několik postřehů k této desce jako takové.

Motörhead nám servíruje velice poslouchatelný a přímočarý heavy metal rock n roll s prvky punku a pokud jste příznivcem jednoho z těchto žánrů, tak vám rozhodně tuhle desku doporučím. Nejedná se sice o něco zcela nevídáného, ale s On Parole dostanete slušnou porci muziky, která nejenže šlape, ale má také hlavu a motor.