Nick Cave & The Bad Seeds - biografie

Po rozpadu post-rockových úderníků The Birthday Party formuje jejich zpěvák Nick Cave novou kapelu do které z Birthday Party přichází pouze jeho dlouhodobý parťák Mick Harvey, který usedá k bicím. Další členové ovšem měli za sebou také uskupení s kultovními statusy, a tak se v některých kruzích mluvilo i o post-punkové superskupině.

Šlo o tyto muzikanty: Blixa Bargeld – zpěvák a kytarista industriálních Einstürzende Neubauten; a multiinstrumentalista Barry Adamson, který byl členem post-punkových Magazine. Čtveřici ještě doplňoval Hugo Race (kytara), který s kapelou spolupracoval ještě v dobách Birthday Party a Caveova přítelkyně Anita Lane, která sice nebyla členkou kapely, ale podílela se na textech.

Kapela dostala název Nick Cave & The Bad Seeds. O původu názvu Bad Seeds existuje několik teorií, jedna tvrdí, že jde o pojem z Bible, další, že je název inspirován stejnojmenným filmem. Tak či onak natáčí kapela v roce 1984 desku From Her To Eternity, která oproti předchozí tvorbě znamená zjemnění tvorby, ačkoli nějakou lehkou muzikou se to nedá nazvat ani v deliriu. Deska obsahovala i populární cover In the Ghetto.

V roe 1985 odchází z kapely Hugo Race (i když s kapelou později externě spolupracuje) a deska The First Born Is Dead začíná výrazně ukazovat Cavea jako fanouška delta blues. LP obsahuje jednu ze zásadních skladeb - Tupelo, song založený na stejnojmenné skladbě J.L.Hookera a opatřená apokalyptickým textem patří k trvalkám v repertoáru kapely až do dnešních dní. Motivy z této skladby se objevují i v Cavově prozaické prvotině And the Ass Saw an Angel, která se neprodávala vůbec špatně a můžete si ji pořídit i v českém překladu.

Třetí deska dostala název Kicking Against the Pricks a skládala se především z převzatých bluesových skladeb, ale své místo zde měly i covery z Caveova hudebního mládí (Reedova All Tomorrow's Parties a Harveyho The Hammer Song). Na desce se podíleli i staří známí z Birthday Party Howard a Pew, ale také nový člen kapely, bubeník Thomas Wydler, který přichází z německých Die Haut.

Psal se rok 1986 a kapela vydává deska Your Funeral... My Trial, která vychází netradičně na dvou EP a je silně ovlivněna Caveovými problémy s drogami, avšak přináší velice kvalitní materiál. Skladba The Carny se spolu s From Her To Eternity objevila v podání samotné kapely ve filmu Der Himmel Über Berlin.

Deska Tender Prey z roku 1988 bývá považována za nejlepší Cavevo dílo a obsahuje klasické fláky jako je Deanna nebo The Mercy Seat, kterou dokonce přezpíval Johnny Cash. Na této desce se objevují i noví členové The Bad Seeds – kytarista Kid Congo Powers a kytarista/klávesák Ronald Wolf, který se ovšem na další desce už nepodílel. Po dokončení Tender Prey se Cave stěhuje z Berlína do Sao Paula, kde potkává svoji novou přítelkyni Viviene Carniero.

Těžko říct, jestli to byl díky novému vztahu, ale deska The Good Son z roku 1990 znamenala posunutí Cavea k více stravitelnější muzice a pro některé ortodoxní fanoušky byla zklamáním, ačkoli obsahovala klasické skladby The Weeping Song a The Ship Song.

Desku Henry's Dream z roku 1992 údajně Nick Cave nemá rád, kvůli učesaně produkci David Briggse, ale stále se jedná o skvělé dílo, jehož divokost a sílu plně ukázal živák Live Seeds. Na obou deskách již nepůsobil Powers, ale dva nováčci – Martin P. Casey (basa) a Conway Savage (piano).

Větší komerční úspěch zaznamenala deska Let Love In z roku ze které si skladbu Loverman dokonce „půjčila“ Metallica pro své Garage Inc. Jako perličku dodám, že skladba Thirsty Dog vznikla v jisté pražské hospodě.

Pro natáčení Murder Ballads byl angažován perkusák Jim Sclavunos a Nick Cave prohlásil, že deska vlastně málem nevznikla, protože se mu skladby zdálo dlouhé a celkově nepoužitelné. Ovšem vyšla a znamenala ohromný komerční úspěch, který táhlo překvapivé spojení v duetu temného barda Cavea s disko-princeznou Kylie Minogue Where the Wild Roses Grow, který rotoval na MTV jen to hvízdalo. MTV nominace na „best male artist“ však Cave odmítl. Na Murder Ballads se také podílela další Cavevova slečna PJ Harvey a jako host vystoupil i pozdější člen skupiny houslista Warren Ellis.

O Ellise rozšíření, již osmičlenní Bad Seeds, vydávají v roce 1998 křehkou a melancholickou Boatman's Call, která sice nedosahuje komerčního úspěchu Murder Ballads, ale hudebně se s ní může směle rovnat, ne-li ji převyšuje.

1998 vychází Nick Cave & The Bad Seeds Best Of album po jehož vydání se Nick Cave opět pere s alkoholem a heroinem, ale roku 2001 se objevuje No More Shall We Part, které je oproti Boatman's Call přeci jenom více rockovější. Z turné k desce vychází DVD God Is in the House.

Nocturama z roku 2003 je však považována za nejhorší Caveovu nahrávku, kde se Nick a spol. již hodně kloní ke country a desku nezachraňuje ani účast Chrise Baileyho z legendárních The Saints. Po vydání této desky a po natočení skvělého klipu k Babe, I'm On Fire opouští kapele její dlouholetý pilíř Blixa Bargeld, aby se mohl více věnovat svým Einstürzende Neubauten.

S napětím se očekávalo, co odchod industriálního kytaristy, který moc neuznává akordy, přinese. Nutno říct, že na Nocturamě byl Blixa téměř neviditelný, a tak se nejen fanoušci báli, jestli Cave ještě více nezvolní a jestli bude následovat další pokles.

Dvojalbum Abbatoir Blues/The Lyre of Orpheus z roku 2004 však zametlo se všemi pochybovačnými. Cave kromě varhaníka James Johnsona povolal na natáčení i London Community Gospel Choir a udělal moc dobře. Energií nabitá deska, kde první CD je snad nejtvrdší od Let Love In, ukázala, že mr. Cave je zpět a že odchod Blixy přežil a je silnější než předtím. Z úspěšného turné vychází 2DVD The Abbatoir Blues Tour.

V roce 2005 vychází velkolepá 3CD kompilace B-Sides & Rarities.

V současné době se čeká na další studiovou desku a Nick Cave spolu s Ellisem, Caseyem a Sclavunosem funguje také v bočním projektu Grinderman.

V roce 2008 přidal Cave a spol. další zářez do své výtečné diskografie v podobě ceněné desky Dig Lazarus Dig, která jasně ukazuje, že i postarší pes dovede bytelně kousat.