The Tiger Lillies je trio pojmenované (překvapivě) po tygří lilii, což je rostlina tropická. Tiger Lillies vznikli v roce 1989 v Londýně a to z podnětu Martyn Jacquesa, který kromě neuvěřitelného kastrátského vokálu vládne i hrou na akordeon, klavír a sem tam si vypůjčí i ukulele či jiný nástroj. Společnost mu dělají pánové Adrian Stout, hrající na nástroj jménem double-bass a bubeník Adrian Huge, jehož bicí souprava je složena z různých hraček, kačenky a jiných divných hejblátek a blbůstek. Když k tomu dodám, že kapela (obzvlášt Martyn) si libuje v obskurním líčení, tak vám musí být jasné, že se nejdená zrovna o nějakou typickou bandu.
Tiger Lillies hrají hudbu, kterou nazvýají punk kabaret, což je poměrně trefné označení, protože jejich produkce je prostoupena brechtovskou dekadencí, s vypjatými vokály, morbidními tématy a obskurními postavami. Velký vliv na tom má dozajista fakt, že Martyn, který je hlavní autor autor kapely, bydlel dlouhou dobu na jedním lodnýnským bordelem.
Tiger Lillies vydali přes 20 řadových desek a patří k hojně koncertujícím uskupením, jejichž věhlas patří spíše do undergroundových kruhů a tudíž není překvapující, že mají mezi svými fanoušky doslova kultovní status. Pro zajímavost je třeba uvést, že v polovině 90. let trávili mnoho času v klubech na pražském Žižkově.
Počáteční tvorba se nesla v duchu desek obsahující velké množství spíše drobných skladeb. Do této kategorie patří debut Births, Marriages and Deaths stejně jako podařená deska Ad Nauseum (1994). Vrcholem prvního období je pak zcela jistě skvostná The Brothel to the Cemetery z roku 1996, které dominuje pekelná Bangin' In The Nails.
Tiger Lillies se dostávají do širšího povědomí až vydáním desky Shockheaded Peter v roce 1998, která spolu se stejnojemnou divadelní hrou zaznamenává solidní úspěch, což je potvrzeno v roce 2002, kdy hra samotná a také Martyn Jacques za svoji roli, obdrží Olivier Award. Deska je inspriována německou knížkou pro děti, která vypráví o tom, co že se jim stane, když bude dělat rozličné špatnosti.
Zájem o kapelu roste a svoji formu trojice potvrzuje snad svojí nejlepší deskou Bad Blood and Blasphemy z roku 1999, kde naleznete jak tklivou Bad, tak i hymnu pyromanů Start a Fire.
Kapela nadále zhusta koncertuje a její obskurní show je možno shlédnout v nejrůznějšícho zemích. Nás může jedině těšit, že Česká republika patří mezi jejich oblíbené štace, kde se jejich vystoupení setkává s mimořádným ohlasem a rostoucí fanouškovskou základnou.
V roce 2000 vychází podařená deska Circus Songs, doplněná kompilací Bouquet of Vegetables - The Early Years, která je následována živou deskou Two Penny Opera, inspirovaná slavným Brechtovým dílem.
Lillies si dávají lehčí oddech a pravdilo „co rok, to deska“ je porušeno cédečkem The Sea z roku 2003 , což je koncepční dílo překvapivě o moři, ovšem za svými předchůdci poněkud zaostává, nehledě na to, že Lillies zde poněkud pozměnili styl a namísto nařvaných halekaček je deska spíš klidná.
Úspěchem však bezesporu byla spolupráce se slovutným Kronos Quartet na díle Gorey End, za které si kapela vysloužila nominaci na Grammy v kategorii Best Classical Crossover Album
I v novém tisíciletní tak kapela chrlí jednu zajímavou fošnu za druhou. Ať už se jedná o výborný živák Live in Russie nebo spolupráci s kapelou Leningrad na desce Huinya (2005), řadovky Die Weberischen a Love & War (kde snad poprvé můžem slyšet zpívat Martyn normálním hlasem) nebo živě nahranou Urine Palace.
Je důležité také zmínit projekt s Alexandrem Häckem a Danielle de Picciotto s názvem Mountains of Madness, kde kapela kombinovala svoje pojetí příběhů od H. P. Lovecrafta s elektronikou a výtvarným uměním. Úspěšná show vyšla pouze na dvd a byla také předvedena v pražském divadle Archa.
Zatím posledním přírůstkem do mohutné diskografie kapely je řadovka Seven Deadly Sins z roku 2008, pojednávající o lidských hřichách.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat