Patti Smith - biografie

Punková básnířka Patricia Lee ("Patti") Smith se narodila 30.12.1946 v Chicagu jako nejstarší dítě v polo-hudební rodině, neboť její matka byla jazzová zpěvačka. Patti ovšem vyrůstala v New Jersey, ovšem v roce 1967 opouští studia pedagogiky a stěhuje se do New Yorku. Tam se setkává s budoucím autorem některých svých obalů desek Robert Mapplethorpem s kterým bydlí a nachází si práci v knihkupectví.

Hudební začátky si Patti odbyla v Paříži, kam odjela se svou sestrou v roce 1969 a kde obě slečny vydělávaly baskingem po pařížských ulicích. Po návratu do New Yorku se Patti stává členkou undergroundových struktur a získává si renomé díky divadlu a také díky své poezii.

Počátky 70.let zachycují Patti ve spolupráci s Allen Lanierem z Blue Öyster Cult na jejichž tvorbě se Patti podílí, současně také pracuje jako hudební publicistka pro časopis Creem. Stěžejní bylo setkání s kytaristou Lenny Kayem v roce 1971, který začal doprovázet Pattinu poezii na kytaru, ale během dalších dvou let se Patti stále spíš věnovala spolupráci s Blue Öyster Cult a publikování svých básní.

V roce 1973 se ale opět dává do kupy s Kayem a po zkoušení různých pianistů se nakonec na jaře 1974 členem jejich tria stává Richard "DNV" Sohl. Kapela se v této době pohybuje spíše ve sféře free-jazz/rockové improvizace, jako podklad pod Pattiny básně. Ovšem místo v těchto session mají i velmi netradiční coververze a ještě téhož roku s přispěním Tom Verlaina (Television) vychází první singl Hey Joe/Piss Factory, který zaujme společnost Arista natolik, že s Patti Smith uzavírá nahrávací smlouvu.

Debut Horses vychází v roce 1975, ovšem Patti má již k dispozici kompletní kapelu, kterou tvoří pochopitelně ona, Ivan Král (kytara), Richard Sohl (piano) a Jay Dee Daugherty (bicí). Produkce se ujal John Cale a vznikla velmi neobvyklá kombinace proto-punku prokládaného mluvenou poezií, kterou otvírala legendární cover Gloria (původně Them) a ukočuje punková verze My Generation, proti které vypadá originál od The Who jako neškodné škádlení. Deska si nevedla špatně, což znamenalo 47. místo US žebříčku desek.

Po úspěšném turné po USA a po Evropě vydává v roce 1976 druhé album Radio Ethiopia, která však bohužel znamenalo menší komerční úspěch a navíc Patti při koncertě v Tampe spadla z pódia a zlomila si dva krční obratle, což si vyžádalo dočasné polevení v hudebních aktivitách v důsledku rekonvalescence.

Největší dosavadní úspěch se Patti povedl v roce 1978, kdy vyšla deska Easter, která obsahovala mega-hit Because the Night na kterém se podílel i Bruce Springsteen a i jeho zásluhou se deska probojovala do Top 20 jak v USA, tak i v Británii.

Konec 70. let přináší méně úspěšnou desku Wave po jejímž vydání se v roce 1979 před 70,000 lidmi na koncertě ve Florencii loučí a stahuje z hudebního života. Velkou roli v tom jistě hrála svatba s kytaristou Fred "Sonic" Smithem, bývalým členem MC5 s nímž má později dvě děti.

O Patti Smith tak můžeme slyšet až ke konci 80. let, kdy se na trhu objevuje deska Dream of Life, která i přes pochvalu kritiky rozhodně neútočila na vrcholky hitparád.

V roce 1994 krátce po sobě umírají její manžel a bratr, což částečně vede k rozhodnutí Patti opět se vrátit k muzicírování a tudíž je třeba opět obnovit kapelu. Na scéně se tedy opět objevují staří dobří Lenny Kaye (kytara) a Jay Dee Daugherty (bicí) ke kterým se přidává basák Tony Shanahan.

Šestá deska Gone Again vychází v roce 1995 a podílí se na ní mimo jiné Tom Verlaine, Jeff Buckley a John Cale. Deska si v prodejnosti nevede zle.

Dále pak v průběhu 90. let a počátku nového tisíciletí vydává Patti desky vcelku pravidelně a poměrně čile koncertuje.

V roce 2007 je Patti Smith uvedena do Rock and Roll Hall of Fame a ve stejném roce vydává i desku coververzí s názvem Twelve, která se svým 60. místem v US albové hitparádě stává nejúspěšnější deskou od Gone Again.