The Clash - 1977 - The Clash

Předem se zeptám, jestli máte rádi kapely, co si nehrajou na kdoví jaké muzikanty? Nudí vás instrumentální orgie? Máte rádi zpěváky, co neumí zpívat? Neposloucháte náhodou punk? :) Pokud ano, tak je pro vás debut The Clash naprosto zásadní záležitost. Joe Strummer a jeho boys se s tím totiž pěkně punkové neserou.

Téměř všechny songy se délkou pohybují okolo dvou minut (šestiminutová Police & Thieves zde vypadá jako slon v myším hnízdě) a začínají několika jednoduchými akordy, údernými bicími se slokou nastupující ještě dřív, než si uvědomíte, že začala další skladba. Samozřejmě musíme přidat snadno zapamatovatelný refrén, který se snad pokaždé shoduje s názvem skladby. Kytarová sóla se drží pěkně zkrátka a i nejzarytější kytarofilové musí uznat, že sem se prostě nějaké strunobraní prostě nehodí. Jestli mě něco překvapilo, tak to byla foukací harmonika v Garageland.

Zpěv... No... Joe Strummer ani Mick Jones by superstar rozhodně nevyhráli, ale já mám tyhle zpěváky-nezpěváky docela rád a člověk si koneckonců docela rychle zvykne na tuhle velmi netradiční barvu hlasu. A vůbec, dovedete si představit, že v punku to někdo žene do nějaký árií? Brrrr.... úplně vidím, jak se vaše číra zlostně ježí..

Nezapomeňte se připravit na hodně alternativní zvuk tzv. garáž. Klub přátel dokonale čistého zvuku, ať tuto desku raději nezkoumá.

A kterépak skladby jsou ty best? Není to lehká volba, ale určitě stojí za pozornost hlavně: White Riot (s refrénem, který vás téměř zvedne ze židle a donutí něco rozmlátit); úvodní Janie Jones; mezi teroristy dnes jistě populární I'm So Bored With the USA (mimochodem tato skladba byla populární i mezi americkými punkery... ale za srdce se zřejmě nedrželi); Police & Thieves (což je jediná coververze na desce a ukazuje, jak si Clash s reggae rozumí a jak si ještě rozumět budou) a ještě třeba rockovější Deny. Je klidně možné, že za nejlepší budete považovat zcela jiné skladby a klidně můžou být, protože tahle deska je velice kompaktní.

Závěrem. Kdyby se mě někdo ptal, jaké punkové desky bych mu doporučil, tak The Clash by mezi nimi určitě byla. Hlavně si prosim vás nemyslete, že punk je něco ve stylu Green Day, Blink -182 atd., protože byste byli zřejmě velmi rozčarováni. The Clash přináší ten pravý punk 70. let, plný špíny, hluku, zloby, idealismu a nutkavé potřeby jedné generace říct svůj názor na svět. Debut The Clash není sice originální a vliv Sex Pistols a Ramones je zde hodně znát, ale spolu s těmito kapelami hrají The Clash punkovou extraligu.