Pokud bychom se podívali hluboko, hluboko do historie, tak prvopočátky kapely Sweet můžeme najít v uskupení s názvem Wainwright's Gentleman, kde se sice na pozici zpěváka vykytoval Ian Gillan (ano, opravdu jde o zpěváka Deep Purple), ale také bubeník Mick Tucker a po Gillanově odchodu za lepším se k mikrofonu dostal Brian Connolly.
Ale panové Connolly a Tucker to taky zabalili a v roce 1968 tak vznikla čtveřice Sweetshop ve složení Brian Connolly (zpěv), Frank Torpey (kytara), Steve Priest (basa) a Mick Tucker (bicí). Kvůli jiné britské kapele došlo ke změně názvu na Sweet, ale ani to nezabránilo katastrofickému úspěchu prvního singlu a Torpey to zbaběle zabalil.
Náhradou se stal jakýsi Mick Stewart, který s nimi natočil další tři singly, kterým se vedlo jak pověstným sedlákům u Chlumce, a tak to pro změnu zbaběle zabalil i Stewart.
Jenomže málokterá kapela se dokáže obejít bez kytaristy, a tak nastoupil Andy Scott a začalo se blýskat na lepší časy, protože kapele se podařilo uzavřít smlouvu se společností RCA a navázala spolupráci s tehdy neznámou producentsko-skladatelskou dvojící Mike Chapman a Nicky Chinn, která pro kapelu napsala několik prvních popových skladeb.
Jenomže první deska na které se Sweet vyskytli byla slušně řečeno nestandardní. Jednak na druhé straně LP se vyskytovala produkce zcela jiné kapely (šlo o dnes zapomenuté The Pimpkins) a jednak LP s názvem Gimme Dat Ding obsahovali již výše zmíněné neúspěšné singly. No, úspěch se pochopitelně nedostavil.
Chapman & Chinn však do repertoáry kapely dodali singl Funny Funny, který vlétl do hitparád po celém světě a úspěch byl na světě. Došlo tedy na vydání regulérního alba s název Funny How Sweet Co-Co Can Be (1971), které však díky tomu, že bylo hodně splácané, neslavilo nějaký úspěch.
Ch&Ch dodávali další jednoduché skladby a la Funny Funny, ale vlastní tvorba kapely se ale od těchto bubblegumových popěvků velmi odlišovala svou tvrdostí a příklonem k hardrocku. Paradoxně tak vznikla situace, že na první straně singlu byl popík a na druhé pořádnej hard-rock nářez. Chapman & Chinn se podle toho časem zachovali a začali do repertoáru kapely umisťovat tvrdší věci a i s novou módou glam-rocku (který vypukl v roce 1971) se kapela rychle sžila. Hity jako Little Willy, Wig-Wam Bam, Ballroom Blitz a nejúspěšnější z nich – Blockbuster se rychle zabydlely v britské hitparádě a hvězda Sweet stoupala vzhůru.
Jenomže v roce 1974 ukončila čtveřice spolupráci se svými skladateli z důvodu jejich přílišné kontroly nad celou kapelou, včetně oblékání, prezentace atd. (koneckonců pokud jste viděli někdy videoklip od Sweet a shledali v čem jsou odění, tak možná není tak zcela nepochopitelné, že jim to po čase lezlo krkem). Výsledkem byl příklon k vlastní tvorbě a také zcela nová image, kdy se z načančaných glam-rockerů stala regulérní hard-rocková kapela.
Byly vydány dvě úspěšné desky – Sweet Fanny Adams a Desolation Boulevard, ale hlavní úspěch sólové tvorby kapely přinesla skladba Fox on the Run vydaná jako singl v roce 1975 a singl Action z další, tentokráte kompletně vlastní desky Give Us a Wink (1976).
Jenomže s příklonem kapely k tvrdší muzice začala pomalu hasnout hvězda jejich slávy. Další singly a i nová deska Off the Record přinášely jen rozpačité úspěchy. A jelikož ve fotbale se mění trenéři, tak v hudbě se mění například vydavatelství, když se nedaří.
U nové nahrávací společnosti (šlo o Polydor) byla tedy vydána nová deska s názvem Level Headed a úspěch se dostavil v podobě singlu Love Is Live an Oxygen, který vyšel v roce 1978.
Jenomže dobrým dnům bylo definitivně odzvoněno a kdysi hvězdná kapela už publikum netáhla. Ty tam byly hysterické teenager fanynky, no a aby toho nebylo málo, Connolly byl pro svou lásku k chlastu v roce 1979 vyhozen z kapely.
Do kapely přišel nově klávesista Gary Moberley, zpívat se vydal Priest, ale tato reorganizace snad jen oddálila neodvratitelný konec. Po několika dalších deskách se kapela v roce 1981 rozpadá.
Několikrát došlo k jejímu (vždy neúspěšnému) znovu obnovení v různých sestavách a dokonce se i v roce 1988 sešla původní čtveřice, aby znovu nahráli některé staré hity, jenomže spolupráce vázla mimo jiné na tom, že od napadení Connollyho v roce 1974 (kdy byl několikrát brutálně nakopnut do krku) se jeho hlas nikdy zcela nevrátil do kvality, jakou oplýval na počátku 70. let.
Brian Connolly zemřel v roce 1997 na infarkt a selhání ledvin, jater bubeník Mick Tucker v roce 2002 na leukémii.
V současné době pokračuje kapela Sweet v koncertování spíše jako svůj vlastní revival, neboť z původní sestavy zde figuruje pouze Andy Scott a tudíž se kapela od roku 1991 jmenuje Andy Scott’s Sweet.
Kapela Sweet bezesporu patřila mezi nejdůležitější kapely glam-rockového období, kdy se stala velice populární především mezi teenager mládeží a některé její skladby jsou považovány za tzv. teenage hymny (např. Teenage Rampage). Její úspěch však nebyl v počátku založen na vlastních skladbách a spíše než svébytná kapela byli Sweet jen loutka v rukách svých producentů. S osamostatněním se sice zpočátku úspěch dostavil, ale mimo jiné i s příchodem punku ztratila kapela svoji pozici na výsluní, aby se na ni již nikdy nevrátila.
Složení:
Brian Connolly (1968-1978) – zpěv
Andy Scott (1970-81, 1985-1991) – kytara, zpěv
Steve Priest (1968-1982) – basa, zpěv
Mick Tucker (1968-1982, 1985-91) – bicí
Frank Torpey (1968-1969) – kytara
Mick Stewart (1969-1970) – kytara
Paul Day (1985-88) - zpěv
Malcolm McNulty (1985-88) – basa
Jeff Brown (1988-91) – basa, zpěv
Andy Scott’s Sweet:
Jeff Brown (1991-2003) – basa, zpěv
Andy Scott (1991-) - kytara
Steve Grant (1991-) – kytara, klávesy
Bruce Bisland (1991-) – basa, bicí
Tony O’Hara (2003-2006) – zpěv, basa
Peter Lincoln (2006-) – zpěv, basa
Diskografie:
2002 Stairway to the Stars: Live and Rare
1999 Live at the Rainbow 1973: The Complete Concert
1994 Alterciopelados
1982 Identity Crisis
1980 Waters Edge
1980 VI
1979 Cut Above the Rest
1978 Short & Sweet
1978 Level Headed
1977 Off the Record
1976 Give Us a Wink
1974 Sweet Fanny Adams
1974 Desolation Boulevard
1973 Sweet (kompilace singlů)
1971 Funny How Sweet Co-Co Can Be
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat