Brian May má minimálně tři vlastnosti, kterých si na něm cením. Kromě toho, že je kytaristou kapely Queen, tak také patří mezi ty kytaristy, kteří mají jedinečný styl a pokud je chytnete do ucha, tak je na deskách bezpečně poznáte. No a třetí důvod je, že Brian byl jediný z členů kapely Queen, který si nechal stejný účet po celou svoji kariéru. No je to prostě kudrnáč... :)
Se sólovou deskou se May objevil už v roce 1984, ale tedy šlo jen o 4 skladbové EP s názvem Star Fleet Project a neprodávalo se zas tak špatně. May další sólové ambice nejevil, ale když v roce 1991 umírá Mercury a Queen přestává fungovat, tak se May začne koncertovat na svoji sólovou kariéru a v roce 1993 přichází na trh jeho první regulérní deska Back to the Light.
May se rozhodl neangažovat zpěváka a celou desku si odzpíval sám a nutno říct, že i když na Mercuryho vážně nemá (a kdo taky má, že?), tak jeho projev je překvapivě dobrý, i když není obdařen kdoví jakým hlasem. Co se týče kytar, tak jak u sólových desek kytaristů bývá dobrým zvykem, zde jde o výbornou práci. Dočkáme se jak klasického Maye – ať jde o navrstvování kytarových stop na sebe, tak i změny v podobě některých pseudo-klasických sól ala Van Halen (např. Ressurection) a nebo bluesového feelingu ala Gary Moore (např. Last Horizon). Zbytek ansámblu také není k zahození, zvlášť když na bicí válí Cozy Powell a za klávesami se mihne např. Don Airey.
Celkově se Brian otočil zády k produkci Queen v 80. letech a elektroniku vystřídaly pořádné hard-rockové riffy a šlapající pecky na kterých celou desku postavil. A vybral si dobře, protože na balady prostě nemá hlas, i když jeho podání Too Much Love Will Kill You má taky něco do sebe.
Hlavními šlehami jsou ale například Love Token s výborným dialogem uprostřed a téměř ZZ Top feelingem; Ressurection zní pro změnu trochu ve stylu Satrianiho, což je umocněno tapovacím sólem a pokud vás zde překvapí pekelné bicí, tak vězte, že Cozy Powell jest spoluautorem téhle skladby; I'm Scared pro změnu láká chytlavým refrénem. Z dalších skladeb jsem si často znovu pouštěl také Back to the Light, Driven by You, Too Much Love will You (ačkoli dávám přednost verzi z Made in Heaven) a rozhodně věnujte pozornost coververzi Rollin' Over, která je původně z dílny kapely Small Faces.
Co však nemám rád je třeba Nothin' But Blue, která mi přijde poněkud plytká a nic neříkající, stejně jako Just One Life, kterou považuji za nejhorší song desky. Instrumentálka Last Horizon také není kdoví jaké, ale jako relax by se dala, no a u country Let Your Heart Rule Your Head je návaznost na Mayovu starčí skladbu '39 (deska Night at the Opera) více než evidentní. Inu opakovaný vtip....
Závěrem nutno říct, že Back to the Light se nemá za co stydět. May je schopný autor a dokázal, že nepotřebuje Queen k tomu, aby psal kvalitní songy. Samozřejmě, že zde ucítí takový ten Queen feeling, ale to budiž důkazem pro ty, co tvrdí, že Queen byli pouze záležitost Mercuryho. Back to the Light sice nedosahuje uměleckého vrcholu Queen konce 70. let, ale zároveň si na nic nehraje a dobře se poslouchá. Takže pokud chcete další desku od Queen a nevadí vám absence Freda, tak zkus Back to the Light. Věřím, že zklamání nebudete. Já teda nebyl. 6/10
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat