The New York Dolls – New York Dolls (1973)

Pokud ve vás první polovina 70. letech vyvolává pocit, že čím šílenější kompozice a čím náročnější nástrojové party, tím líp, tak debutová deska newyorské kapely New York Dolls vám zcela jistě naboří vaše představy.

Tahle skupina totiž rezignovala jak na progress-artrockovou hudební megalomanii, tak na expermintální tendence proto-punkových guru – Velvet Underground a vydala se zcela cestou jinou. Naznačenou jejich předchůdci The Stooges.

Základem je prostě se s tím nesrat (slabší povahu nechť přivřou všech 8 očí nad tímto vulguarismem, ale tak to prostě je) a divákovi to prostě přímočaře nasolit přímo do ušních kovadlinek, kladívek a třmínků. A to mají mazlíčkové rádi. Aspoň tedy ti, kteří mají rádi méně akordů, zato více řevu.

Hned první skladba desky je krásným ukázkovým příkladem, jak vypadá taková proto-punková šleha té doby. Personality Crisis oplývá klasickým zpěvem-nezpvěm, který mi místy připomíná styl Micka Jaggera, naboosterovanou kytarou, která sem tam neví, jestli hraje sólo nebo doprovod a punkeři se mohou přesvědčit, že i piano je nástroj do takovéhle muziky. Bicí rozhodně nejsou nějak zatěžkané a většinou skladbu ženou dopředu buď přes činely a nebo místy až neandrtálsky znějícím využíváním kotle. Prostě jasná pecka, které však na desce konkuruje nemalé množství kvalitní skladeb.

A namátkou hned nabídneme ve stejném duchu uvařenou Looking for a Kiss nebo jedinečnou peckou se skandovacím motivem „trash“, která se překvapivě jmenuje Trash. Tyto skladby s výše zmíněnou Personality Crisis tvoří triumvirát vládnoucí této desce a jsou to prostě nejvíc nejjasnější hitovky.

Podceňovat ostatní skladby by však bylo moudré asi jako běh s kovou tyčí po kopci za temné bouře, a tak si kromě výše popsaných typů skladeb můžeme užit i netradičně utahanou Lonely Planet Boy nebo oproti zbytku desky neuvěřitelně dlouhou Frankenstein. Vydrží hrát celých 6 minut.

Pro podrobnější popis dalších skladeb mi chybí dostatek vtipných hlášek a podobenství, a tak jdeme do finále, kde se dozvíme, jak to všechno dopadlo.

Finále!!!

New York Dolls od kapely New York Dolls je deska, která předběhla svou dobu a kdyby vyšla o pár let později, tak by se jí dostala mnohem většího komerčního úspěchu než tomu bylo v roce 1973. Každopádně ji doporučím všem, co mají rádi punk ve stylu Sex Pistols popř. Ramones nebo fandům Iggyho Popa, T.Rex a jiných podobných kapel. Zkrátka a dobře – skvělá volba.