The Clash - biografie

Základními pilíři kapely The Clash jsou byli bezesporu pánové Joe Strummer (vl. Jménem John Graham Mellor) a Mick Jones a oba se už v před-Clash období pohybovali v hudebních uskupeních. V případě Strummera to byla pub-rocková kapela the 101'ers a Jones válel v bandě London SS.

K jejich spojení došlo v roce 1976 a stalo se takto: Manažer kapely London SS Bernie Rhodes jednou takhle seděl na koncertě 101'ers a povídá jejich frontmanovi Strummerovi: „Seš dobrej, ale tvoje skupina je sračka...“ a dal Joeovi pár dní na rozmyšlenou, jestli by se nechtěl připojit ke kapele London SS. Joe nakonec souhlasil, 101'ers opustil a s jeho příchodem si kapela London SS změnila název na The Clash.

První sestava The Clash tedy vypadala: Joe Strummer (zpěv, rhythm kytara), Mick Jones (solo kytara, zpěv), Paul Simonon (basa), Terry Chimes (bicí) a ještě kytarista Keith Levene, který ale v kapele účinkoval velmi krátce a zůstalo po něm de facto pouze autorství skladby „What's My Name“ z jejich první desky.

Hned první koncert si Clash odbyli jako support Sex Pistols a následně uzavřeli smlouvu se CBS Records. Bubeník Chimes sice kapelu nakrátko opustil, ale natáčení debutové desky, které předcházel poměrně úspěšný singl White Riot, se přece jenom zúčastnil a podílel se tak na umístění této eponymní syrové punkové desky na 12. místě britského albového žebříčku. Pozn. v USA vyšla deska až o dva roky později, v roce 1979, a oproti britské verzi se lišila některými skladbami.

Ale ani úspěch neudržel kapelu ve stejném složení a pro názorové rozdíly opět odchází Chimes a je (po menším střídaní bicáků) nahrazen Topper Headonem. V roce 1977 má ale Clash i problémy zcela jiného ražení, protože pánové se za vandalismus a krádeže míhají ve vězení a už tak dost chuligánské bandě se pověst výtržníku zvedá po turné po Británii, kde dochází k likvidaci sedaček v hledišti atd. Je dobré také zmínit ostrou levicovou politikou orientaci kapely a její podpora různých levicových organizací.

Druhá deska, Give 'Em Enough Rope, vyšla v roce 1978 a oproti debutu přinesla učesanější zvuk a přinesla kapele potřebné body v USA, což v konečném důsledku vedlo konečně i k vydání debutové desky v zemi hamburgerů.

Na počátku roku 1979 vychází EP The Cost of Living s úspěšným coverem songu I Fought the Law , ale rok 79 převedlještě daleko větší pecku. Vychází totiž dvojdeska London Calling, která přináší úžasnou kombinaci všemožných stylů od rockabilly, rocku přes punk až po reggae a ska. Jedná se sice o dvojalbum, ale Clash trikem docílil toho, že se prodávala za cenu normální desky a prodávala se opravdu výborně (v USA 37 týdnů v hitparádě, v UK 20). Obecně je tato deska považována za jednu z nejlepších desek historie populární hudby. (časopis Rolling Stone ji dokonce řadí na 8. místo v 500 nejlepších deskách historie)

V roce 1980 jim CBS zakazuje vydávat každý měsíc jeden singl, jak měla kapela v plánu, a tak jejich tvorba v tomto období vyúsťuje v megalomanské 3-LP Sandinista!, které sice dosahuje v USA platiny, ale neobsahovala žádný chytlavý sing, a tak se v rádiích neprosadila.

Jestli však Sandinista byla chudá na singly, tak s těmi se Clash bohatě vytáhli v další řadovce s názvem Combat Rock a ex-euroteláckou hymnu Should I Stay or Should I Go? snad není třeba představovat. Další úspěšnou skladbou z desky byla i lehce funky Rock the Casbah.

V kapele však započal postupný proces rozkladu, který začal vyhazovem Topper Headona kvůli jeho zálibě v heroinu, což znamenalo opětovná příchod starého dobrého Terry Chimese. Jenomže už v roce 1983 byl vystřídán Pete Howardem. Vyhrotil se také vztah mezi Jonesem a Strummerem, což nakonec vedlo k vyhazovu Micka Jonese v září roku 1983.

Namísto Jonese přišli do kapely dva kytaristé - Vince White a Nick Sheppard – a Clash v této sestavě nahráli svoji poslední studiovou desku – Cut the Crap (1985). Samotné nahrávání provázela řada sporů, a tak část desky natočili profi studioví muzikanti a bicí dokonce obstarával automat. Deska příliš úspěšná nebyla a evidentně nefungující kapela se v roce 1986 rozpadá.

I po rozpadu kapely se její členové věnovali hudebním aktivitám z nichž zmíním např. kapelu Big Audio Dynamite, ve které se dokonce svého času setkal Strummer s Jonesem nebo uskupení Joe Strummer & The Mescaleros.

22.12.2003 umírá zcela náhle Joe Strummer, jehož smrt způsobila nediagnostikovaná vrozená srdeční vada.

The Clash patří spolu s Ramones a Sex Pistols k nejvýznamnějším punkových kapelám, ačkoli během 2 let neustrnuli v punkových standardech (jako třeba Ramones) a začali svou hudbu obohacovat o mnoho různých stylů, což vedlo k obrovskému úspěchu jejich vrcholné desky London Calling a popularitě, jak za v rodné Británii, tak v USA.

Bohužel smrt Joe Strummera dá asi zapomenout na jakýkoli reunion této skvělé bandy a kdo ví, jestli by takové uskupení mělo šanci fungovalo nějak plnohodnotně a ne jen jako svůj vlastní revival, jak to dost často bývá.