Mott the Hoople - biografie

Už v roce 1968 se v kapele Silence setkali pánové Mick Ralphs (kytara), Verden Allen (klávesy), Pete „Overend“ Watts (basa), Dale „Buffin“ Griffin (bicí) a konečně zpěvák Stan Tippens, který se ke kapele připojil v roce 1969. Kapela nahrála nějaký ten matroš, ale pak se Tippens zranil a již nebyl schopen nadále plnohodnotně zastávat funkci zpěváka, a tak se místo toho stal manažerem kapely. Došlo k přesunu do Londýna, kde si pomocí inzerátu našli nového zpěváka a pianistu Ian Huntera a změnili název na Mott the Hoople podle stejnojmenného románu Willarda Manuse.

Debut kapely, který nesl název Mott the Hoople (1969) se stal poměrně překvapivě úspěšným a kromě vypalovačky Rock & Roll Queen přinesl např. originální instrumentální coververzi hitu You Really Got Me. Druhá deska Mad Shadows (1970) se však příliš dobře neprodávala a ani následující Wildlife (1971) a Brain Capers (1971) nezaznamenaly kdoví jaký komerční úspěch. Poté, co se Brain Capers ani neumístila v Top 100 Albums to pánové chtěli zabalit a rozpadnout se.

Jenomže v řadách jejich fandů figuroval pan David Bowie a toho představa rozpadu jeho oblíbené kapely vůbec nelákala. Rozhodl se tedy zakročit. Nabídl Mottům svoji skladbu Suffragette City, ale jim se nějak nelíbila, a tak Bowie přímo pro ně napsal song s názvem All the Young Dudes. Kapela byla spokojena a vydala skladbu jako singl. Byl to úspěch a za singlem následovala Bowiem produkovaná deska All the Young Dudes (1972). Kapela také převzala image glam-rocku a boty na vysokých podpatcích a hadry poseté flitry se staly běžnou součástí kapely Mott the Hoople. Bowie měl nadále zájem o spolupráci a nabídl kapele další skladbu, Drive-in Saturday, ale Mottové si ji upravili k jeho nelibosti, a tak spolupráce mezi nimi skončila.

Další deska Mott (1973) se stala nejprodávanější deskou kapely a Mott dokázali, že jejich místo je mezi top rockovými kapelami své doby. Do výšek hitparád se podívaly především skladby Honaloochie Boogie a All the Way from Memphis na kterých se jako host podílel saxofonista kapely Roxy Music Andy McKay.

Ovšem úspěch s sebou přinesl i rozpory a kapelu v roce 1973 opustil Ralphs a připojil se ke skupině Bad Company. Jeho náhradou se stal kytarista Ariel Bender a navíc ještě přišel klávesák Morgan Fisher.

I poslední deska, která vyšla pod hlavičkou Mott the Hoople a nesla název The Hoople (1974) byla velice úspěšná a z následujícího turné vyšel kapele živák. V Americe kapele dělala předskokana tehdy nadějná kapela Queen. Bender se v kapele dlouho neohřál a v roce 1974 přichází do kapely kytarista z Bowieho Spiders from Mars Mick Ronson. Ale ani ten se dlouho nezdržel a ještě v roce 1974 opustil spolu s Hunterem kapelu.

Ztráta vůdčí osoby v podobě Huntera se stala kapele osudným. Název byl zkrácen na pouhé Mott a do kapely přišli jako náhrada Ray Major a Nigel Benjamin, ale další dvě desky Drive On (1975) a Shouting and Pointing (1976) se prodávaly hodně mizerně. Nakonec to v roce 1976 zabalil Benjamin, přišel John Fiddler, kapela se přejmenovala na British Lions a následně se z důvodu komerčních neúspěchů rozpadla.

Naopak Hunter a Ronson spojili své síly a z jejich spojení vznikaly úspěšné desky až do Ronsonovy smrti v roce 1993.

Kolem reunionu originální sestavy se dlouho spekulovalo, ale nikdy se neuskutečnil, neboť pánové se nějak nebyli schopni dohodnout.

Mott the Hoople byla jednou z nejoriginálnějších kapel, která dosáhla vrcholu své tvorby v první polovině 70. let a její tvorba je výrazně spojována s glam-rockem. Mnoho slavných kapel je uvádí jako jeden ze svých vzorů a kapel, které na jejich tvorbu měly vliv. I přesto se nikdy Mott the Hoople, co se popularity týče, nezařadili mezi svoje legendární rockové souputníky, ač by si bezesporu zasloužili a já rozhodně poslech desek Mott the Hoople (1969), All the Young Dudes (1972), Mott (1973) a The Hoople (1974) všemi deseti doporučuji.

Složení:

Ian Hunter (1969-74) - zpěv, piano, kytara

Mick Ralphs (1969–73) – kytara

Pete Watts (1969–76) – basa

Verden Allen (1969-72) – varhany

Dale Griffin (1969-76) – bicí

Ariel Bender (1973-4) - kytara

Mick Ronson (1974) – kytara

Morgan Fisher (1973-6) – klávesy

Ray Major (1974-6)

Nigel Benjmanin (1974-6)

Diskografie:

1976 Shouting and Pointing

1975 Drive On

1974 Live

1974 The Hoople

1973 Mott

1972 All the Young Dudes

1971 Brain Capers

1971 Wildlife

1970 Mad Shadows

1969 Mott the Hoople