Jobriath - biografie

Pokud bychom si projeli historii moderní populární hudby, tak mezi nejvíce opovrhovanými a poplivanými umělci by se bezesporu nacházel i americký glam-rockový zpěvák Jobriath (vl. Jménem Bruce Wayne Campbell).

Jobriath se pohyboval v hudebním průmyslu už v 60.letech, kdy vystupoval ve slavném muzikálu Hair v Los Angeles a po přestěhování do New Yorku vydal s prog-rockovou kapelou Pidgeon jedno album, které úspěch nevidělo ani dalekohledem. Jobriath se tedy vydal na sólovou dráhu, ale společnost Columbia o něj nejevila zájem a její vedení se o jeho tvorbě vyjádřilo ve smyslu, že něco tak šíleného se jen tak nevidí.

Jenomže tohle hodnocení velice zaujalo manažera Jerry Brandta, který Jobriathovi v roce 1973 zajistil kontakt se společností Elektra, které se Jobriath upsal údajně za 500,000$ a dalších 80,000$ padlo na nahrávání desky a propagaci, která neměla v historii hudebního průmyslu obdoby. Zahrnovala celostránkové reklamy v prestižních hudebních magazínech, Jobraithovy portréty na autobusech a ohromný plakát na Times Squere, a Jobriath zde všude byl zobrazován velice podobně jako Bowie, tzn. jako mimozemská obojpohlavní bytost, která byla čistým ztělesněním glam-rocku, který v té době mával Británií. Jobriath měl ambice být největší americkou glam hvězdou.

Samotná kritika psala o eponymní desce nadšené recenze, ale když se deska dostala na trh, tak se konalo ohromné překvapení. Jobriath se prostě neprodával. Těžko říct proč... Možná to bylo tím, že Jobriath byl prvním hudebníkem, který neskrývaně prezentoval svoji homosexualitu, možná to bylo příliš odvážnými texty s výrazným sexuálním podtextem a nebo příliš masivní reklama měla zcela opačný efekt než měla mít? Tak či tak bublina splaskla a Jobriath se velice rychle ocitl v nemilosti vydavatelství a vzhledem k tomu, že měl smlouvu na natočení ještě další desky, tak byla Elektra nucena vydat i druhou desku Creatures of the Street (1974). Tu ale Elektra předem odepsala, kritika ji strhala a ani turné po Státech se nesetkalo se zájmem ani úspěchem.

Manažer Brandt svého klienta propustil a Jobriath zmizel z veřejného života a uchýlil se do skleněné pyramidy, kterou si nechal postavit na střeše Chelsea Hotel v New Yorku.

Ještě několikrát se pokusil vrátit do šoubyznysu, ale ani jeho filmové ambice se nesetkaly s úspěchem, a tak Jobriath strávil zbytek svého života vystupováním v různých kabaretech, dokud se v roce 1983 nestal jednou z prvních celebrit, která podlehla AIDS.

Elektra a její vedení považovali (a možná stále považují) angažování Jobriatha za jednu z největších chyb své historie, ale vzhledem k tomu, že tento článek vznikl, tak Jobriathův odkaz přetrval i do nového tisíciletí. Pohnutý osud i opovržení vydavatelství a kritiky přinesly Jobriathovi takřka kultovní status a mezi jeho fanoušky se zařadily takové osobnosti jako jsou The Pet Shop Boys, Siouxsie Sioux a především vlivný Morrissey. Ten chtěl dokonce Jobriatha ke spolupráci na turné, ovšem pak se dozvěděl, že je po smrti, a tak se aspoň postaral o to, aby byla v roce 2004 vydána Jobriathova kompilace Lonely Planet Boy. S Jobriathovou tvorbou se tak seznámila nová generace posluchačů, která nebyla poznamenána komerčním propadem ze 70. let, a obě Jobriathovy desky se staly vyhledávaným sběratelským kouskem a jeho tvorba se po 30 letech dostala aspoň čestného uznání.