Oasis - biografie

Manchesterští Oasis původně vznikla v roce 1991 z formace The Rain, když na místě původního zpěváka Chrise Huttona objevil Liam Gallagher a doplnil tak trojici Paul "Bonehead" Arthurs (kytara), Paul "Guigsy" McGuigan (basa) a Tony McCarroll (bicí). Skupina byla rázem přejmenována a nový název byl inspirován Oasis Leisure Centre, což byla jedna z koncertních štací na plakátu kapely Inspiral Carpets, který visel u Liamova bratra v pokoji.

Jak bývá dobrým zvykem, tak na první koncerty mladých kapel chodívají také jejich rodinní příslušníci a nejinak tomu bylo i u Liamova bratra Noela, který byl toho času bedňákem již zmíněných Inspiral Carpets. Oasis ho zaujali a nabídl se, že se připojí ke kapele, ovšem pod podmínkou, že budou hrát jeho materiál, který za ty roky nastřádal a že bude šéfem kapely. Ostatní muzikanti souhlasili a Noel Gallagher tak doplnil svého bratra u kormidla budoucích superstar.

Stěžejním okamžikem v kariéře Oasis byl jejich výlet do dalekého Glasgow, kam si je pozvali jejich souputníci ze zkušebny Sister Lovers. Problém však nastal, když byli po několika hodinové jízdě odmítnuti s tím, že nejsou v set listu a že tudíž nehrají. Oasis však nakonec prosadili svou a jako hnedle první vystupující kapela se jim podařilo zaujmout Alana McGee (spolumajitele Creation Records), který s nimi uzavřel kontrakt.

První sing „Supersonic“ vyšel v dubnu 1994 a došplhal na solidní 31. pozici Britského žebříčku a po úspěchu singlu „Live Foreveru“ již nebylo daleko k vydání debutové desky. Definitely Maybe vyšlo v září a okamžitě se usadilo na první pozici albové hitparády a dodnes patří k nejrychleji prodávaným debutům v UK.

Kapela nadále mohutně koncertovalo, ovšem během amerického turné došlo k prvnímu konfliktu mezi bratry Gallagherovými, kdy poněkud zdrogovaný Liam napadl Noel svoji tamburínou a otřesený Noel uprostřed rozjetého turné kapelu opustil. Vše tak musel hasit společnost Creation, která Noela přemluvil a turné tak mohlo pokračovat. K Vánocům roku 1994 vychází EP Whatever.

Rok 1995 však přeci jenom do sestavy řádně zamíchal, kdy byl z kapely odejit (nebo spíše raději odešel) Tony McCaroll, neboť spolupráci mezi ním a lehce labilními Gallaghery poněkud vázla. Nástupcem se stal Alan White. Ovšem kapela si komerčně nadále vedla skvěle a singl Some Might Say okupoval první šprušli hitparády. Během vydání dalšího singlu „Roll With It“ se v britském tisku rozpoutala tzv. The Battle of Britpop (britpopová bitva) mezi Oasis a žánrovými kolegy Blur. V souvislosti s rivalitou obou uskupení si Noel neodpustil nechutnou poznámku, že doufá, že protagonisté Blur chytnou AIDS a zemřou. Za tento čin se ovšem záhy písemně omluvil.

Faktem ovšem byla další změna v obsazení a to na místě basisty v září 1995. McGuigan se cítil nervově vyčerpán, a tak do kapely nastoupil Scott McLeod. I ten však záhy kapelu opustil a vybral si k tomu dobu velmi nevhodnou, Oasis totiž právě konali turné po USA. Scott však vše rychle rozmyslel, ale Gallagherové již o něj nejevili zájem, a tak raději zkusili přemluvit McGuigana, aby se vrátil. Byli úspěšní a turné se mohlo dojet.

Konec roku tak byl ve znamení komerčního vrcholu Oasis, neboť deska (What's the Story) Morning Glory? se prodávala jako o život a singly Wonderwall a Don't Look Back in Anger válcoval hitparád. Konají se vyprodané koncerty, narvané hale plné extatických fanoušků zpívají s kapelou jako o život a dávají tak vznik povedenému videu There and Then. V první polovině roku 1996 Oasis mánie vrcholí.

Ale nebyli by to kluci Gallagherovi, aby se nestal nějaký průšvih. Při natáčení MTV Unplugged v srpnu 1996 odmítá Liam z důvodu „že ho bolí v krku“ vystoupit, a tak celý koncert odzpívá Noel. Nutno poznamenat, že Liam koncert sledoval s cigárem a pivkem v ruce. Inu, zdraví nade vše. Ovšem když se podobná šaškárna udála i v souvislosti s americkým turné, tak se nad kapelou začala stahovat mračna. Liam odmítl odjet, a tak opět zpíval Noel. Liam se sice ke kapele v průběhu turné připojil, ale Noel už byl ze situace zřejmě natolik frustrován, že z USA odletěl. Nakonec se však opět bratři sbratřili a turné se opět mohlo dojet.

Třetí deska Be Here Now sice hnedle ze začátku strhala v Británii prodeje, avšak v USA zůstala za očekáváním. Deska sice přinesla skvělé kusy All Around The World nebo singlovou jedničku D'You Know What I Mean, avšak kritika poukazovala na nevyrovnanost materiálu a na zbytečnou, přes hodinu trvající stopáž, která celkovému vyznění velmi uškodila. Ani turné k desce nenaplnilo očekávání a hvězda Oasis začínala pomalinku chřadnout.

Čekání na další studiový počin vyplnila kapela zdařilou kompilací The Masterplan z roku 1998, která přinášela B-strany úspěšných singlů. V roce 1999 tak začal kolotoč s nahráváním nové desky, který přinesl velké zemětřesení uvnitř skupiny. Paul "Bonehead" Arthurs odchází v srpnu 1999 a dva týdny nato je následován i McGuiganem, který tentokrát opouští Oasis definitivně. Na jejich pozici přichází Colin "Gem" Archer (kytara) a Andy Bell (basa)

V únoru 2000 vychází deska Standing on the Shoulders of Giants, která se do historie zapsala jako komerčně nejhorší počin Oasis, nehledě na to, že přinesla několik skvělých singlů ze kterých září moje nejoblíbenější skladba od Oasis vůbec, Sunday Morning Call. Během následného turné se však do sebe Liam a Noel opět pustí a výsledkem Liamových poznámek na úkor počestnosti Noelovy ženy je další Noelovo opuštění kapely. Ale jak to tak u Oasis bývá, tak se opět bratři dali dohromady, i když tentokrát se Noel zúčastnil pouze části turné na Britských ostrovech. Z koncertu ve Wembley vychází nadupaný živák Familliar to Millions. Tisíce hrdel zpívajících s kapelou celé skladby přinesly nezapomenutelný zážitek.

Heathen Chemistry vyšla v roce 2002 a jednalo se o vskutku demokratický počin, neboť obsahovala skladby téměř všech členů kapely. Kdo by řekl, že si to Noel nechá líbit. Překvapivý byl i fakt, že singl Songbird byl prvním, který naspal Liam a ne Noel. Heathen Chemistry byla daleko přímější, než její předchůdkyně a sklidila i příznivé ohlasy, ovšem turné se neslo v typické průserovém duchu, jak bývá u Oasis zvykem. Zatčení většiny kapely po bitce v mnichovském klubu už snad nikoho nepřekvapilo. Turné však nakonec bylo odjeto celé i když některé koncerty musely být přeloženy do jiných termínů.

Přijde vám, že kapela už dlouho neměnila sestavu? No, už je to tady zase a odchozím je tentokrát bubeník Alan White, který dal kapele kopačky v lednu 2004. Kapela tak zůstala čtyřčlenná, ovšem na místo stálého hosta u bicí soupravy se posadil slavný syn slavného otce Zakk Starkey, který s kapelou bubnuje dodnes.

A bubnuje i na posledním počinu Oasis, který vyšel v roce 2005 a dostal název Don't Believe the Truth. A co se nestalo? Rozpačité poslední desky byly zapomenuty a kapela opět začala připomínat hitový stroj z půlky 90. let. Druhá příčka hitparáda tak jasně dávala najevo, že Oasis ještě stále mají nějaké triky v rukávu. Název desky měl evokovat, že kapela se změnila, a zdálo se, že tomu tak opravdu je. Masivní turné na podporu prodeje byla svým rozsahem velkolepé a k překvapení všech škarohlídů a právníků občanů, které bratři Gallagherové urazili, se neslo v klidném a spořádaném duchu. Z turné vznikl dokumentární snímek Lord Don't Slow Me Down.

V roce 2006 pocítili Oasis potřebu rekapitulovat, a tak na peněženky posluchačů zaútočila dvoudisková kompilace Stop the Cloks, která přinesla ty největší fláky pěkně pohromadě a je ideálním startem do tvorby této pozoruhodné kapela, která nás má potěšit dalším kouskem v roce 2008 a nese název Dig Out Your Soul.

Oasis v roce 2009 ukončili činnost pro neustálé neshody bratrů Gallagherových.