The Modern Lovers - biografie

Nejdůležitějším členem kapely byl zpěvák, kytarista a skladatel Jonathan Richman (*1951). Během jeho studií ho naprosto uchvátili Velvet Underground, a tak si to tento mladík po skončení studií v roce 1969 namířil do New Yorku, kde se mohl se svými idoly seznámit. Zašlo to dokonce tak daleko, že nocoval na gauči Steve Sesnicka, manažera Velvetů. Jonathan se snažil prosadit v muzikantských kruzích, ale neuspěl, a tak se po 9 měsících vrátil do rodného státu Massachussets.

Ovšem muzikantské ambice nezahodil a v Bostonu zformoval svoji kapelu, které dal název The Modern Lovers. Složení bylo John Felice (kytara), David Robinson (bicí) a Rolfe Anderson (basa) a kapela se po měsíci zkoušek jala koncertovat. Na počátku roku 1971 však došlo k prvním personálním změnám, kdy odchází dlouholetý Richmanův kamarád Felice (ovšem jen na čas, v roce 1972 se opět vrátil, aby kapelu po roce opět opustil) a také Anderson a na jejich místa nastupují Ernie Brooks (basa) a Jerry Harrison (klávesy).

Kapela nadále koncertovala a vykoncertovala si zájem společnosti Warner, která jim umožnila natočit demo snímky, což vedlo k dalšímu zájmu o kapelu. Modern Lovers tak strávili roky 1972-3 cestováním po studiích v LA a Bostonu, kde se jim stálo nedařilo natočit potřebný materiál a to se produkce ujali takoví pánové jakými byli John Cale (za Warner) a Kim Fowley (za A&M). Ovšem nakonec se zadařilo v LA pod dohledem Fowleyho, ale problém nastal s kapelou, kde se Richman postavil proti zbytku a chtěl vše překopat a udělat to jinak. Vše nakonec vyvrcholilo rozpadem kapely v dubnu 1974.

Ovšem studiové nahrávky neupadly v zapomnění a společnost Beserkley vydává v roce 1976 kompilaci z předchozích session pod prostým názvem The Modern Lovers a kritika hlasitě tleskala. Syrová a Velvet Underground ovlivněná deska, která nesla takové pecky jako je Roadrunner a Pablo Picasso, navíc přesvědčivě podaná hodně neškoleným zpěvákem Richmanem se stala jedním z nejzářivějších diamantů v proto-punkové koruně. Samotní Sex Pistols zařadil Roadrunner na svůj Swindle a chameleón Bowie si střihl (nutno říct, že nepříliš přesvědčivě) Pabla Picassa na desce Reality.

Jonathan Richman tuto desku jako svůj debut příliš neuznával a svoje hudební snažení vrhl zcela jiným směrem, i když svoji doprovodnou kapelu pojmenoval také Modern Lovers a stal se z něj zcela originální písničkář, který se několikrát podíval do vrcholků hitparád.

Ze zajímavých projektů původní „moderních milenců“ se David Robinson nejprve vrátil k Richmanovi, aby se později stal zakládajícím členem Cars; Jerry Harrison působil v Talking Heads a Ernie Brooks spolupracoval mimo jiné s Davidem Johansenem z New York Dolls.

The Modern Lovers patří se svoji jedinou regulérní deskou k zásadním dědicům odkazu Velvet Underground a zájemci o americkou „proto-punkovou skupinu kapel“ by jejich tvorba neměla uniknout.