Detroitský rodák James Newell Osterberg si prošel několika lokálními uskupeními (z nich nejznámější asi The Iguanas), než přišel na to, že hrát klasické blues není nějak zvlášť progresivní a že je čas tu muziku uchopit tak nějak jinak. No a samotnému se mu do toho taky nechtělo, a tak k sobě přibral bratry Rona (kytara) a Scotta Ashetonovi (bicí) a jako bonus i basáka Dave Alexandera.
Psal se rok 1967, kapela dostála název The Stooges, Osterberg přijal umělecký pseudonym Iggy Pop a skupina se jala koncertovat.
A že to byly koncerty velmi netradiční. Bizarní pseudo-blues kořenili pánové mikrofonem snímaným vysavačem popř. mikrofonem umístěným do puštěného mixéru. Korunu těmto pekelným vystoupením však dával zpěvák Iggy Pop, který se vyznačoval kutálením se po střepech, skákáním do davu či oblíbenou hrou „Hoď po mně, co chceš a já si to na sebe napatlám“. Zkrátka a dobře, bylo to šílené.
Právě živelná vystoupení byla to, co Stooges rychle získávalo popularitu a v roce 1968 s nimi a s hudebně spřízněnou kapelou MC5 uzavřela kontrakt společnost Elektra.
Debutová eponymní deska spatřila světlo světa v roce 1969 a produkce se ujal slovutný John Cale, ovšem syrový garážový rock se nesetkal jak s komerčním úspěchem, tak ani s pochvalou kritiky.
O rok později se v obchodech zjevilo dílo druhé a neslo název Fun House, avšak vedlo si snad navlas stejně jako jeho předchůdce.
Stooges se tedy rozhodli reagovat a do kapely přibrali druhého kytaristu Jamese Williamsona a pianistu Bob Sheffa, který byl ale záhy nahrazen Scottem Thurstonem. To už ale kapelu opouští Alexander, kterého nahrazuje nejprve Zeke Zettner, který však vzápětí uvolňuje místo pro Jamese Reccu.
Kapela se v téhle době nacházela v solidní rozkladu, neboť drogy tvořily podstatnou část jejich jídelníčku a obzvláště Iggy se v společensky přijatelném stavu téměř nevyskytoval. Koncerty se staly jednou velkou loterií o tom, jestli bude mr. Pop schopen vůbec vylézt na pódium a když navíc i něco zazpíval a neporval se s půlkou hlediště, tak se dalo mluvit o malém zázraku. Logickým vyústěním neschopnosti kapely plnohodnotně pracovat byl vyhazov Stooges od Elektry, který znamenal přerušení jejich fungování.
Iggy Pop se v té době seznámil s Davidem Bowiem, který byl tehdy plně ponořen do svého Ziggy Stardusta a obě ikony se rychle sbratřili. Bowie přesvědčil Popa k přesunu do Británie, kde se rozhodli reformovat The Stooges a proto s sebou vzali i Williamsona. Ovšem najít k Iggymu vhodné spoluhráče z řad anglických hudebníků se furt nějak nedařilo, a tak bylo do USA posláno pro bratry Ashetonovi.
Kapela pod hlavičkou Iggy & The Stooges a pod producentským dohledem Bowieho natočila brilatní desku Raw Power (1973), ale opakoval se stejný problém, jako s prvními dvěma deskami tnz. komerční neúspěch. Kapela sice začala koncertovat, ale v roce 1974 byl Iggy opět naprosto jedna ruka s heroinem, a tak to chlapci zabalili.
Iggy Pop se 2 roky dával do kupy a pak za pomoci Bowieho a Williamsona odstartoval úspěšnou sólovou kariéru, Ashetonovi založili vlastní kapelu, který však dlouho nevydržela a Ron přesídlil do kultovní americké formace Destroy All Monsters.
Dave Alexandr zemřel v roce 1975 na zánět jater.
V roce 2003 natočil Iggy Pop desku Skull Ring a obohatil ji o některé skladby na kterých spolupracoval s bratry Ashetonovými a reunion byl na světě. Po téměř 30 letech začali Stooges opět koncertovat a v roce 2007 vydala kapela po 34 letech novou deskou s název The Weirdness.
Stejně jako mnoho svých současníků z americké klubové scény se The Stooges ve své době nesetkali s masovou popularitou a s masivním přísunem peněz. Ovšem stejně jako u jiných tzv. proto-punkových kapel u The Stooges platí, že svoji tvorbou předčili svou dobu o několik let a mnozí punkeři a nejen oni (např. Kurt Cobain, Jack White z White Stripes) označují jejich tvorbu za zcela zásadní vliv na své hudební cítění. Kritika, která jejich první desky příliš nešetřila, je na konci 70. let vynášelo do nebes a Iggy Pop se dočkal přízviska „Kmotr Punku“ (někdy také otec punku). Zkrátka a dobře, The Stooges ovlivnili hudební vývoj nezanedbatelnou měrou a svými prvními třemi deskami se zařadili mezi legendy.
Diskografie:
1969 - The Stooges
1970 - Fun House
1973 - Raw Power
2007 - The Weirdness
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat