Cheap Trick patří k představitelům tzv. power-popu, což je muzika, která kombinovala rockovou údernost a drive ve stylu The Who s melodičností popových kapel 60. let ve stylu Beatles či třeba Byrds.
První deska této kapely splňuje všechno, co si představujete pod pojmem úderný pop. Máme tu přebuzené kytary, máme tu bicí, kde lítají od paliček třísky, ale na druhou stranu se nad přebuzeným doprovodem nese jasná popová melodie, kterou reprodukuje nasládlý hlas zpěváka Robina Zandera. A věřte, že tahle kombinace funguje velmi dobře a velmi efektně i díky tomu, že pánové nejsou žádní hudební neumětelové. Kytaroví fajnšmekři jistě ocení práci Ricka Nielsena, který provozuje poměrně neobvyklý styl sólování, kdy místo sprintu po notách a stupnicích ždíme maximum z akordů.
Výjimečné skladby? Jen si vyberte! Je jich tu hodně... jedna vedle druhé.... Třeba hned první - Elo Kiddies, moje favoritka s jasným refrénem, která se valí dopředu jak tanky na Berlín. Hard-rockovým podkladem vás jistě zaujme Daddy Should Have Stayed in High School a to ani nemluvím o pedofilovi, který nám vystupuje v textu. Obecně s texty se kapela nemaže, viz. třeba story o sebevraždě v Oh, Candy a nebo skvělá hymna cizinců cestujících po Praze jménem Taxman, Mr. Thief. Z hudebních lahůdek zmíním ještě například vypalovačku Hot Love a nebo jedinou klidnější skladbu Mandocello s akustickým podkresem. Ve skutečnosti jsem sice mohl napsat, že snad všechny skladby jsou vážně výborné a chytře napsané, ale pak byste měli pocit, že jsem vás zřejmě poněkud ošidil. Každopádně s výběrem skladby, kterou začít, snad nelze šlápnout vedle.
Takže sečteno a znásobeno tu máme vskutku zdařilý debut, který si v době svého vydání rozhodně nezasloužil nevalný komerční zájem. Nevíte-li o žánru jménem power-pop zhola nic a vaší hudební vlajkovou lodí jsou třeba The Who či kytarová new wave (J.Jackson, E.Costello), tak neváhejte a nechte se zlákat na tenhle laciný trik. A věřte, že tahle deska je rozhodně víc power než pop. 8/10
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat