Když se v doprovodné kapele Johna Mayalla Bluesbreaker potkali kytarista Eric Clapton a basák Jack Bruce a dohodli se, že by společně mohli něco spáchat (hudebně myšleno), tak zřejmě netušili, že o jejich budoucím uskupení se bude o několik let později mluvit jako o první superskupině. Další věcí, která se v kontextu tehdejších vztahů zdála lehce nepochopitelná bylo angažování bubeníka Ginger Bakera, který právě s Brucem už účinkoval v kapele Graham Bond Sensation a že by se dalo mluvit o poklidném soužití je utopická představa. Oba výborní muzikanti (oba víceméně jazzově zaměření) se naprosto nesnášeli, což vyvrcholilo vyhozením Bruce, která ovšem stále jezdil na koncerty a kapelu opustil až po násilných výhružkách právě Ginger Bakera.
Leč Eric Clapton se ukázal být výborným tmelem mezi těmito osobnostmi, a tak mohla v roce 1966 vzniknout kapela s názvem Cream.
První singl s výstřední skladbu „Wrapping Paper“ sice neznamenal větší ohlas, ale následující singl I Feel Free/N.S.U. už zabodoval a úspěšné bylo i debutové album Fresh Cream, které přineslo syntézu blues a psychedelického popu a ukázal, že na našláplou muziku nepotřebujete zástupy hudebníků, ale že stačí pouhopouhá trojice.
To, co rozvinuli na debutu, dokázali přivést k dokonalosti na druhém albu Disraeli Gears (1967) a do zlatého fondu rockové hudby kapela přidala dnes již velmi profláklou „Sunshine of Your Love“ a nebo „Strange Brew“. Deska mělo obrovský úspěch a Cream se ocitli mezi největšími rockovými hvězdami své doby.
Obrovskou devizou kapely byla živá vystoupení, kde se z reproduktorů, které byly na svou dobu nehorázně vohulený, řinul syrový rock plný dlouhých improvizačních pasáží, které se ale často stávaly terčem kritiky. Publikum však bylo spokojeno, neboť něco takového se tehdy v populární hudbě příliš nevyskytovalo.
V roce 1968 vydala kapela dvojalbum Wheels on Fire, které obsahovalo jednu studiovou a jednu živou desky a obsahovala velký hit „White Room“ a díky ní Cream potvrdili svoje kvality. Jenomže na konci roku přišla jako blesk z čistého nebe zpráva, že kapela končí. Důvodem bylo nejen neustále koncertování, ale také opětovné spory mezi Bakerem a Brucem a které již Clapton nedokázal uklidňovat, protože už měl pocit, že kapele nefunguje, tak jak má.
Cream se vydali na své Farewell turné, které zakončili dvěma vystoupeními v Royal Albert Hall ze kterého byl pořízen i video záznam (Jack Bruce se později vyjádřil, že ony koncerty nebyly příliš zdařilé a že Cream byla o dost lepší kapela než je zachyceno na tomto záznamu).
V roce 1969 vyšla kapele ještě posmrtná deska Goodbye, které byla poskládána jak z živých, tak ze studiových skladeb a stala se mimořádně úspěšnou mimo jiné i díky hitu z dílny Clapton-George Harrison z názvem „Badge“. V 70. letech ještě vyšly kapele dva živáky.
Po smrti Cream se krátce ještě potkal Baker s Claptonem v kapele Blind Faith, ale spolupráce neměla delší trvání a oba se následně vydali na sólovou dráhu, což udělal také Jack Bruce. Baker a Bruce se mimo jiné potkali v projektu BBM, kde jim třetího do party dělal kytarista Gary Moore.
Ale jak to tak u rockových legend bývá, tak se dostavil krátký réunion a to při příležitosti jmenování Cream do Rock and Rollové Síně Slávy, ale i přes svolnost Bakera a Bruce k dalšímu koncertování se tak nestalo kvůli Claptonovi, který raději pokračoval ve své sólové kariéře. K plnohodnotnějšímu reunionu tak došlo až v roce 2005, kdy trojice odehrála sérii 4 koncertů v Royal Albert Hall a 3 v New Yorku, ale vzhledem k zdravotnímu stavu Bakera a Bruce se momentálně nepředpokládá další spolupráce pod hlavičkou Cream.
Složení:
Jack Bruce (1966-1969) – zpěv, basa
Eric Clapton (1966-1969) – zpěv, kytara
Ginger Baker (1966-1969) – bicí
Diskografie:
2005 Royal Albert Hall London May 2-3-5-6 2005
1972 Live Cream vol. 2
1970 Live Cream
1969 Goodbye
1968 Wheel On Fire
1967 Disreali Gears
1966 Fresh Cream
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat